DO ČTRNÁCTÉHO PATRA...

Když jsem poprvé stoupala do čtrnáctého patra hotelu DUM, ve kterém se kurzy Alfy každý středeční večer loni na podzim odehrávaly, byla jsem plná nejistoty, přirozeného strachu z lidské společnosti, očekávání... Povzbudivý úsměv šatnáře mi dodal trochu odvahy, která se ale hned po vstupu do osvětlené místnosti plné lidí zcela vytratila. Usedla jsem k prostřenému stolu a opatrně začala vnímat atmosféru kolem.

Stále znovu jsem si uvědomovala, že nejsem ve společnosti, kam se lidé přišli jen najíst, poslechnout si nějaký výklad a případně se k němu i vyslovit, každý jen sám za sebe, neochotný uvědomit si druhé i se jim otevřít. Lidé kolem mě byli naopak velmi přátelští, vytvářeli klidnou atmosféru, cítila jsem z nich toleranci a ochotu pomoci, bezprostřednost, která i můj ostych zcela odzbrojovala. Nevynechala jsem snad jedinou středu, abych se nešla potěšit do této společnosti, která byla tak odlišná od všech míst, kde jsem se dříve pohybovala, a která byla svým způsobem přitažlivá.

Až později jsem zjistila, že to je Bůh, kdo prozařuje obličeje účastníků kurzu Alfa, že díky němu se tu každý cítí svobodně a nesvázaně. Díky těmto kurzům jsem v Pána Boha uvěřila, jak rozumem a srdcem, tak díky zkušenosti, kterou jsem prožila při společném víkendovém výletu, což je bezpochyby zcela nejlepší součást kurzu. Na závěr bych chtěla jen napsat, že Alfa je velikým přínosem pro ty, kdo hledají a mají srdce i mysl otevřené.