Petr a Táňa

Potkali jsme se v rockovém klubu na jedné akci. Jako lidé jsme si natolik vyhovovali a měli jsme tolik společného, že jsme do našeho vztahu vkročili velmi rychle. Hned jsme začali bydlet spolu v mém bytě, a protože jsme oba měli za sebou pár zklamání v lásce, velmi jsme si toho vztahu užívali. Zdálo se, že tím, že jsme se potkali skončilo veškeré naše strádání, ale osobní problémy se začaly vynořovat i potom. Ať už se jednalo o citové, psychické problémy a nebo také o otázku soužití dvou mladých lidí s drobnými charakterovými kazy, které se časem začaly projevovat. Já osobně jsem prožíval jako i dříve někdy i několikaměsíční deprese, hrozné pocity méněcennosti a zbytečnosti. Než jsem poznal Táňu a žil jsem sám, často jsem přemýšlel o sebevraždě a v období nejsilnějšího tlaku jsem asi půl roku nebyl schopný mluvit ani s nejbližšími lidmi a byl jsem totálně nesoustředěný. Podobné věci zažila i Táňa. I tohle jsme měli společné. Následkem toho všeho jsme začali hledat.

Zpočátku to byl jen takový zájem o věci mezi nebem a zemí, později lidové léčitelství, o které jsme se zajímali více a toužili jsme to dělat. Kupovali jsme si různé knížky a časopisy a zkoušeli jsme transcendentální zážitky ( občas nás to stálo dost peněz) a některé z nich byly opravdu hodně drahé. Např. holotropní dýchání nebo parapsychologické fenomény. V podstatě se jednalo o okultismus a vyložené otevírání se démonickým silám. Taky jsme viděli pár lidí, které to nehezky poznamenalo. Z toho nás díky Bohu vytrhla přelomová událost v našem životě a tou bylo pozvání našeho souseda Bogdana Mrózka na kurz Alfa.

Nejdříve jsme si mysleli, že se jedná o Silvovu metodu v hladině Alfa, tak jsme si řekli: super! Silvovka zadarmo! Po přečtení letáčku nás nadšení opustilo a řekli jsme si: křesťanství, to bude pěkná nuda. Ale stejně jsme neodmítli, protože Bogdan nám připadal milý a mysleli jsme si, že si do toho našeho duchovního chytračení přibalíme něco z bible, ať jsme zajímavější. Naše diskuse na alfě byly hodně bojovné. Byli jsme hodně vzdorovití a plni předsudků vůči věcem, které se vyučovaly. Bylo to dané hlavně naším zmateným pohledem na Boha a duchovní svět. Věřili jsme v reinkarnaci (převtělování), v to, že Ježíš se také převtěluje a teď žije v Indii, snažili jsme se nejíst maso apod. Tak to bylo hlavně na začátku.

Postupem času, jak šly lekce, začali jsme se ztišovat a více naslouchat. Moc se nám líbilo, že na nás nikdo netlačil a nevnucoval nám svůj názor a hlavně, že nás vždycky trpělivě vyslechli a pak jen řekli, co si o tom myslí oni a co o tom píše bible. Způsobem vystupování byli křesťané úplně jiní, než bychom čekali. Celou alfu jsme ani nevěděli, že s námi chodí na alfu pastor. Nejdůležitějším okamžikem celé alfy ale byl víkend strávený v horách na horské chatě. Tam jsme se hodně uvolnili a skamarádili s ostatními věřícími. Hodně zřetelná byla láska a vyrovnanost křesťanů, která s námi docela silně kontrastovala. Vyučovalo se o Duchu Svatém, o tom jak je možné se setkat s Ježíšem. Hodně nás oslovovaly svědectví křesťanů, jak oni sami uvěřili a odevzdali Bohu svůj život. Pořád jsme na to mysleli a říkali si, jak těžké to asi je uvěřit. Pak ale při jedné z lekcí hrála chvála a věřící se za nás modlili a vzývali Ducha Svatého a nás najednou začaly zaplavovat slzy a cítili jsme se hrozně špatní. Prosili jsme Boha jestli může, ať se nám dá poznat a žadonili jsme o odpuštění, protože ten špatný pocit se nedal vydržet. Okamžitě jsme cítili ohromnou úlevu, veliký kámen, který spadl ze srdce a takovou objímající Boží lásku. Sami jsme pak poprosili kamarády křesťany, aby se s námi šli v soukromí modlit a tam jsme se Bohu úplně vydali a řekli mu, že mu chceme sloužit.

Po této zkušenosti se náš život začal rychle a výrazně měnit. Cítili jsme že je špatné, abychom spolu žili jen tak nezávazně a za 2 měsíce jsme se vzali. Oddali nás v kostele a měli jsme nádhernou svatbu, kde jsme pozvali i kamarády z Alfy. Byl jsem hodně poctěný, když jsem se hned po vstupu do církve dostal do chvály. Jedna z mých prvních proseb k Bohu byla, abych se naučil dobře hrát na kytaru, abych mohl chválit Boha. Modlil se za mě Andrej z Brna a bylo to pro mě takové živé svědectví, když se mi od té doby hrálo výrazně lépe. Oba nás s Táňou Alfa tak nadchla, že jsme pozvali další kamarády Renatu a Káju a potom jsme se začali na Alfě i sami podílet. Oba cítíme, jak nám Bůh žehná a pořád nás mění. Jsme moc vděční Bohu, že nás povolal do své církve právě takovým způsobem. Sami se v takovém způsobu předávání evangelia cítíme moc dobře a přirozeně.