Skip to content
Právě jste zde: Hlavní stránka arrow O nás arrow Historie sboru
Histore sboru
Sobota, 08 září 2007
Předchůdci baptistů byli anabaptisté, radikální křídlo světové reformace. Anabaptisté utíkali v 16. století před pronásledováním a vyhlazováním ze Švýcarska přes Německo a jižní Moravu. Zde zakládali “bratrské dvory”. Byly to komunity o 50 až 60 rodinách. Jsou známi pod jménem Habáni. Jejich celkový počet dosahoval až 50 000. Byla to přísně biblicky vedená společenství. Dosahovali vysoké úrovně v jednotlivých řemeslech a hospodaření. (např. habánská keramika). Po bitvě na Bílé hoře museli i Habáni opustit Moravu a historická kontinuita s anabaptisty byla přerušena. Teprve koncem 19. století začaly na našem území vznikat baptistické sbory díky německým a americkým misionářům.
První český baptistický sbor vznikl v Hleďsebi u Veltrus v roce 1885. Jako druhý baptistický sbor na území nynější České republiky byl založen dne 13. března 1898 sbor v Brně. Počátky baptistické práce v Brně jsou spojeny se jménem kazatele Norberta Čapka. Velmi poučné jsou zásady, kterými se tehdy sbor rozhodl řídit. Citujeme z historických pramenů:
• přijímat jen duchovně znovuzrozené do církve
• křest jen podle způsobu apoštolského konat
• kázeň taktéž podle způsobu apoštolského
• misie ze všech sil se zúčastniti
• hodnosti v církvi větší neuznávati než toliko hodnosti bratrské
• lásku srdečnou pěstovati, a to zvláště lásku bratrskou k domácím víry a lásku ke všem lidem

V roce 1906 sbor zakoupil činžovní dům na nynější Smetanově ulici č. 20. V roce 1911 zde byla otevřena “Husova dvorana” s kapacitou asi 150 sedících. Modlitebna bývala přeplněná, bývalo zde 300-400 přítomných. Na mnoha místech v okolí Brna se konaly veřejné náboženské přednášky, při kterých mládež rozdávala traktáty, časopisy a nabízela Bible. Sborová práce zasahovala různé oblasti - činnost mládeže, sester, nedělní školu, tamburáš, pěvecký sbor, abstinentské hnutí. Z iniciativy kazatele Čapka začala v Brně vydavatelská činnost - v roce 1899 se začal vydávat časopis “Slova pro život”, v roce 1900 byl vydán zpěvníček Duchovní písně a v roce 1901 začal vycházet časopis “Moravský bratr”.

Práce ve sboru se slibně rozvíjela, i když byla brzděna tehdejšími zákony a zmanipulovaným veřejným míněním o “kacířích” a ”sektářích”. Sbor vyvíjel svoji činnost na základě spolkového zákona- právně nebyl církví a proto nejednou byl účastníkem shromáždění i policejní komisař (to se v pozdější historii opakovalo). Po 1. světové válce se konala pravidelná shromáždění na více místech v Brně.

Celé období protektorátu za 2. světové války bylo poznamenáno politickou nesvobodou. Sborový život se stáhl do prostoru modlitebny, na policejní ředitelství musely být odevzdány některé knihy ze sborové knihovny, v roce 1943 byla zakázaná činnost mládeže. Ke konci války byla popravena celá rodina Dvorských (rodiče a 4 děti), při osvobozování Brna byl dělostřeleckým granátem zasažen sborový dům.

Po skončení druhé světové války přišla další persekuce - komunistický režim více než čtyřicet let ztěžoval duchovní práci nejenom v Brně, ale v celém Československu, hlavně omezováním činnosti a zatýkáním kazatelů. Po nástupu kazatele Titěry v roce 1955 dochází k novému duchovnímu růstu, i když v době politické nesvobody procházel sbor těžkým obdobím. Křesťané byli považováni za “smetiště společnosti.” Proto měli horší uplatnění v zaměstnání, při studiu, do shromáždění občas přicházeli konfidenti státní bezpečnosti (STB). Kazatelé byli vyslýcháni na STB a bylo jim vyhrožování ztrátou souhlasu k výkonu kazatelské služby nebo i vězením. Přesto většina lidí zůstala věrnými. Ze zahraničí byla tajně přijímána a distribuována ilegální křesťanská literatura (v té době téměř žádná z českých zdrojů nebyla k dispozici), probíhala (mnohdy nepovolená) křesťanská výchova dětí a mládeže, konaly se ilegální letní tábory. Zvlášť vysoké riziko podstupovala rodina Dedeciusových. Bratr Jiří Dedecius si přímo ve svém bytě zřídil nahrávací studio (zpočátku přenosné - aby je mohl rychle ukrýt) a spolupracoval s křesťanským zahraničním rozhlasem TWR. Přestože byli sledováni STB, nikdy nebyli nuceni od této činnosti ustoupit. Při tom zažili přímo zázraky Boží ochrany a pomoci.
Z Boží milosti byla zachována kontinuita sboru a po pádu komunismu se práce dále rozvíjí.