Kudy vede cesta k Bohu? Jak se dostat do Jeho blízkosti? I tyto otázky zkoumá kázání Pavla Coufala, zaměřené na první část modlitby Otče náš - Modlím se kvůli Bohu, ne kvůli sobě.

Strach je emoce, kterou nám Pán Bůh dal, abychom si uvědomovali nebezpečí. Je potřeba si ho uvědomovat a počítat s ním. Ale nechat se strachem ochromit je špatné. Když někdo páchá zlo, musí se bát. Ale s Pánem Bohem nemusíme. Dokonce nemáme! Máme strach překonávat.

Poslechněte si záznam kázání Marka Žitného - Kdy se nemusíme bát zla.

Izraelci byli pošetilí, když si mysleli, že je Bůh chce na poušti zahubit. Kdyby to chtěl udělat, mohl to udělat mnohem jednodušeji. Prokázal svou moc na Egyptském lidu. Putování Izraele do zaslíbené země je naopak příběhem Boží lásky.
Ale zdravá láska není slepá. A touží po tom, aby byla opětovaná.

Rasťo Kvasňovský ukazoval na příběhu Izraele, co znamená milovat celým srdcem - Co znamená milovat jediného Boha?.

Být na výsluní, známý, oceňovaný, celebrita. Někdo, komu se naslouchá, koho jiní sledují. Kolik lidí něco takového chce. Ale co to všechno nese?

I Izrael měl své celebrity, které se cítily nedotknutelné. Co na to Pán Bůh? O tom ve svém kázání mluvil Zdeněk Pokorný - Co znamená být „svatý“.

Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. (1.Te 5:15)

Je jednoduché milovat lidi, se kterými je nám dobře a nemáme konflikty. Ale co když nás někdo zklame, zraní a navíc když je to někdo z blízkého okolí? Budeme bojovat nebo budeme usilovat o pokoj?

Pavel Coufal se ve svém kázání zamýšlel nad tím, jak se Izrael při svém putování do zaslíbené země potýkal s problémy - Těžkosti a zápasy na naší cestě.

Pyšný člověk se nemůže postavit před Pána Boha. Jen pokorné srdce si uvědomuje, co dostává a je vděčné.
Izrael, lid tvrdé šíje, neplánovaně musel chodit 40 let pouští a poznávali Pána Boha.

I my jsme občas vyvedeni na „poušť“. Pán Bůh nás tím paradoxně zachraňuje před pohodlnou cestou do zahynutí. A tak můžeme být i za poušť a útrapy vděční - A buďte stále vděční.

Izrael, a obětí Pána Ježíše Krista, jsme zvláštní Boží vlastnictví. Čím to je? Je nás snad hodně? Jsme snad bohatí, jsme celebrity? Nebo nám snad svět naslouchá?
Jsme ve světě a přesto nejsme ze světa. O tom ve svém kázání mluvil Vilém Kuběna - Uprostřed světa a přesto ne ve světě.

Představte si, že dáte na mísu krásné čerstvé ovoce k ovoci, které tam už nějakou dobu je. A nevšimnete si, že tam někde vespod je dokonce nějaké plesnivé. Co myslíte? Jak to dopadne?

Podobné je to i s námi. Nedělejme si iluze. Poslechněte si inspirativní kázání Zdeňka Pokorného o tom, že je potřeba radikálně skoncovat s tím, s čím je nutné skoncovat - Zničte všechny modly.

Je Bileám Božím prorokem, nebo ne? Podle toho, co čteme ve 4. knize Mojžíšově od 22. kapitoly, znal toho o Hospodinu hodně, přesto poznání, které měl, neužil správné.
O hledání Boží vůle, převrácenosti lidského srdce a touze po novém, Božím životě kázal předseda staršovstva Pavel Smilek.
„Když se nás Hospodin na něco ptá, není to proto, že by od nás chtěl získat nějakou informaci. Většinou chce, abychom si něco uvědomili,“ zazní mimo jiné - Když Bůh žehná, nic to nezvrátí.

Tony Landini ve svém kázání zmínil 2 věci. První bylo zamyšlení o tom, že se v Bibli se často život přirovnává k běhu, zápasu. Běžet může člověk sám, ale pro motivaci je lepší běžet s někým. Podobně i životní běh neběžíme sami, ale ve společenství - v církvi - a našim cílem není jen tak nějaké vítěztví, ale samotný Kristus. A druhá část se týkala toho, kým je Kristus a jak je představený v knize Židů. Poslechněte si záznam na obvyklém místě - Život jako běh.