Strach je emoce, kterou nám Pán Bůh dal, abychom si uvědomovali nebezpečí. Je potřeba si ho uvědomovat a počítat s ním. Ale nechat se strachem ochromit je špatné. Když někdo páchá zlo, musí se bát. Ale s Pánem Bohem nemusíme. Dokonce nemáme! Máme strach překonávat.

Poslechněte si záznam kázání Marka Žitného - Kdy se nemusíme bát zla.

Izraelci byli pošetilí, když si mysleli, že je Bůh chce na poušti zahubit. Kdyby to chtěl udělat, mohl to udělat mnohem jednodušeji. Prokázal svou moc na Egyptském lidu. Putování Izraele do zaslíbené země je naopak příběhem Boží lásky.
Ale zdravá láska není slepá. A touží po tom, aby byla opětovaná.

Rasťo Kvasňovský ukazoval na příběhu Izraele, co znamená milovat celým srdcem - Co znamená milovat jediného Boha?.

Být na výsluní, známý, oceňovaný, celebrita. Někdo, komu se naslouchá, koho jiní sledují. Kolik lidí něco takového chce. Ale co to všechno nese?

I Izrael měl své celebrity, které se cítily nedotknutelné. Co na to Pán Bůh? O tom ve svém kázání mluvil Zdeněk Pokorný - Co znamená být „svatý“.

Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. (1.Te 5:15)

Je jednoduché milovat lidi, se kterými je nám dobře a nemáme konflikty. Ale co když nás někdo zklame, zraní a navíc když je to někdo z blízkého okolí? Budeme bojovat nebo budeme usilovat o pokoj?

Pavel Coufal se ve svém kázání zamýšlel nad tím, jak se Izrael při svém putování do zaslíbené země potýkal s problémy - Těžkosti a zápasy na naší cestě.

Při zběžném pohledu je poušť mrtvé místo. Ale když se podíváme pozorně, je v něm hodně života. A možná právě proto si Pán Bůh vybral právě takové místo k tomu, aby změnil smýšlení svého lidu.

I my máme sklony k tomu, abychom se dívali zpět k pomyslným jistým socialistickým hrncům a reptat, když je něco jinak, než jsme zvyklí. A tak pro nás příběh Izraele, jehož celá jedna generace kvůli tvrdosti svých srdcí musela vymřít, vztyčeným prstem, který nás má varovat, aby jediné, na co se díváme, byl Kristus - Cesta záchrany i pro tebe.

Izrael, a obětí Pána Ježíše Krista, jsme zvláštní Boží vlastnictví. Čím to je? Je nás snad hodně? Jsme snad bohatí, jsme celebrity? Nebo nám snad svět naslouchá?
Jsme ve světě a přesto nejsme ze světa. O tom ve svém kázání mluvil Vilém Kuběna - Uprostřed světa a přesto ne ve světě.

Představte si, že dáte na mísu krásné čerstvé ovoce k ovoci, které tam už nějakou dobu je. A nevšimnete si, že tam někde vespod je dokonce nějaké plesnivé. Co myslíte? Jak to dopadne?

Podobné je to i s námi. Nedělejme si iluze. Poslechněte si inspirativní kázání Zdeňka Pokorného o tom, že je potřeba radikálně skoncovat s tím, s čím je nutné skoncovat - Zničte všechny modly.

Je Bileám Božím prorokem, nebo ne? Podle toho, co čteme ve 4. knize Mojžíšově od 22. kapitoly, znal toho o Hospodinu hodně, přesto poznání, které měl, neužil správné.
O hledání Boží vůle, převrácenosti lidského srdce a touze po novém, Božím životě kázal předseda staršovstva Pavel Smilek.
„Když se nás Hospodin na něco ptá, není to proto, že by od nás chtěl získat nějakou informaci. Většinou chce, abychom si něco uvědomili,“ zazní mimo jiné - Když Bůh žehná, nic to nezvrátí.

Tony Landini ve svém kázání zmínil 2 věci. První bylo zamyšlení o tom, že se v Bibli se často život přirovnává k běhu, zápasu. Běžet může člověk sám, ale pro motivaci je lepší běžet s někým. Podobně i životní běh neběžíme sami, ale ve společenství - v církvi - a našim cílem není jen tak nějaké vítěztví, ale samotný Kristus. A druhá část se týkala toho, kým je Kristus a jak je představený v knize Židů. Poslechněte si záznam na obvyklém místě - Život jako běh.

Máte sen? Asi každý má. A přitom stačí okamžik, únava z dlouhého čekání a jediné rozhodnutí může způsobit, že se sen rozplyne jako pára nad hrncem.

Pavel Coufal ve svém kázání na příběhu Mojžíše, který ztratil svůj sen o zaslíbené zemi - Bůh své slovo myslí vážně.