Když se vydáme do Božích rukou, je jisté, že nás Pán Bůh povede. A dost často místy, která bychom si nevybrali a o kterých bychom si za normálních okolností mysleli, že tohle přece nemůžeme zvládnout. A je to pravda. Sami bychom to opravdu nezvládli. Na nás je jen mít odvahu mu uvěřit, protože On je dost silný, aby nás provedl vším.

Marek Žitný ve svém kázání hovořil o tom, jak se Izrael vydal pod Božím vedením na pouť do zaslíbené země. I pro nás jejich příběh může být inspirací - Když Bůh před tebou rozdělí moře.

Když vycházeli Izraelci z Egypta, dostali nařízeno, aby vyplatili všechno prvorozené - od zvířat až po děti. I Ježíš byl takto vyplacen. Důvodem bylo, aby si připomínali, že je Bůh vykoupil z Egyptského otroctví a že mu nyní náležejí.
Nyní jsme o několik tisíc let dál. Ale jsetliže jsme přijali, že za nás Ježíš zaplatil svou krví, abychom byli vykoupeni z otroctví hříchu, pak jsme stejně jako Izrael jeho.

Jaká je pak odpověď na otázku „Co všechno v našem životě patří Bohu a co už ne?“ hovořil ve svém kázání Pavel Smilek - Co všechno patří Bohu?

Vyvedení Izraelitů z Egypta patří k velmi známým biblickým příběhům. A přesto na počátku onoho „slavného nového začátku“ stojí i zvláštní drobnosti, které můžeme dnes považovat možná za méně podstatné - a tím přicházet o kus významu této veliké události. Pavel Smilek starší zve například ke zkoumání toho, že všechny věci pochází od Boha a jsou projevem Jeho štědrosti nebo připomenutí, že ve starověku bylo jídlo vnímáno jako prostor pro setkání člověka s Bohem a modlitba před jídlem dělá toto jídlo, tento čas zázrakem - Slavný nový začátek.

I když na začátku zazní, že text pochází z knihy Genesis, série výkladů Druhé knihy Mojžíšovy je nepřerušena, a znovu jde o knihu Exodus. Na počátku sedmé kapitoly popisuje Bůh, jak bude jednat s faraonem a egyptských lidem i s Izraelity. Tam, kde ztrácíme naději a věci vypadají nepohnutelně a neřešitelně, přichází Bůh a slibuje „Egypťané poznají, že já budu jednat“. I v našich vnitřních Egyptech, zápasech a bojích můžeme poznat mocnou ruku Boží - Boží znamení, kterým lidé nevěří

Co za něco stojí, není zadarmo a něco stojí nás. A tak se nabízí otázka, kolik může stát víra, aby taky za něco stála?

Poslechněte si záznam kázání Marka Žitného o víře a důvěře - Odvážná víra nás něco stojí.

Mnozí ještě nepoznali a nepřijali, že největší požehnání se skrývá často tam, kde je nejméně očekáváno.
K Božím cílům dospěje jen život řízený Bohem. Nechejme se vést sloupem oblakovým ve dne a ohnivým v noci, a také výkladem staršího sboru Pavla Smilka chvílemi, kdy Izraelité vycházejí z Egypta. Připomeňme si, že Pán Bůh nás často vede cestami, kterými nerozumíme, ale na kterých Bůh bojuje za nás a my mlčky přihlížíme. Bůh určuje cestu, tak se neboj

Host sboru, Tony Landini z Arbor Road Church v americkém Long Beach, přemýšlí o tom, zda, kdy a jak plánovat. Na čem stavět vlastní plány a jak si poradit ve chvíli, kdy selhávají? Je možné se skutečně vždy opřít o to, že Bůh je dobrý? A jak se na tuto skutečnost dívat ve světle těžkých věcí a neuchopitelných událostí? Jsme jako mlha - teď tu jsme a za chvíli být nemusíme

V klasickém schématu tragédie nechybí kolize, krize, peripetie a katastrofa. Dá se říci, že 8. - 11. kapitola knihy Exodus, které zaznamenávají rány, jež Hospodin dopustil na Egypt, zobrazují takovou katastrofu. Ale přesto uprostřed tohoto bolestného líčení zní i tóny naděje. Jejich dozvuk najdeme například v textu Žalm č. 105, ze kterého kazatel Pavel Coufal také cituje. Zkoumejme společně důvod katastrofy i naději vysvobození - Bůh silný a svatý

Když se řekne jistota, možná nás napadne předmět, věc, okolnost, způsob, jak se ochránit. Že se jako ochrana člověka nabízí sám Bůh možná nemusí znít tak překvapivě jako to, že ochranou je to, že On je Hospodin. Proč stavět svoji jistotu právě na tomto poznání - že Bůh je Hospodin - na čem jistota stojí a jak se zachovat v časech, ve kterých důvody k jistotě scházejí, i o tom mluví kazatel sboru Pavel Coufal na základě textu z 5. a 6. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy - Kdo je naše jistota?.

Kdo jsem já, abych šel, udělal, řekl… Tak zareagoval Mojžíš na Boží povolání, aby vyvedl jeho lid z Egypta a takto by asi reagovala většina z nás. „Proč já? Proč ne třeba ... (doplňte si). Vždyť on/a je lepší, chytřejší, krásnější, moudřejší, schopnější, výmluvnější…“ Ale Pán Bůh přece ví, kdo jsme a jací jsme. Připraví příležitosti a vybaví nás vždycky tak, abychom mohli udělat, co je potřeba. A co víc, je to on sám, kdo jedná. A tak se nemusíme bát.

Nedělní kázání Štěpána Exnera si můžete poslechnout zde - Od pochybností k víře.