Kdo uvěří v Ježíše Krista, stává se novým stvořením. Bůh v nás žije prostřednictvím svého Svatého Ducha. Když skrze službu projevujeme Bohu naši lásku a úctu, Ježíš si nás použije jako své služebníky, kdekoliv budeme.

Vtělený Bůh Ježíš učil své učedníky skrze otázky. Celou řadu otázek nám dává i text ze začátku 17. kapitoly Lukášova evangelia. Dovolme Duchu svatému, aby nám otevřel vnitřní zrak pro zkoumání naší cesty víry před Bohem.

Ježíš často varoval před realitou pokušení v tomto světě, ale zároveň dal svým učedníkům obtížný příkaz: "Dávejte pozor i na sebe." Jedině, když budeme bdít sami nad sebou, můžeme díky Boží milosti pomáhat i druhým.

Bojujeme, zápasíme, pracujeme, snažíme se… a těšíme se na to, až přijde odpočinek a cíl našeho snažení. I Jozue, Káleb a Izraelci se těšili, až získají zaslíbenou zemi a konečně se v ní usadí. Dosáhli opravdu spočinutí, na které se tak těšili? Nebo museli ještě naposledy napnout síly k boji? Dokážeme my sami důvěřovat Bohu ve svých plánech nebo více spoléháme na vlastní představy?

Lidé, kterým tady na zemi nic nechybí, nemyslí moc na to, co bude po smrti. Někdy jsou v tom až arogantně pohrdaví. Ježíš říká, že budou plakat, ale uz bude pozde. Mají vůbec nějakou šanci? Jistě. Pán Bůh vyložil karty na stůl zavčas, pro mě i pro tebe. Chce to ale... (více v kázání v neděli 5. května).

Pán Bůh si Jozua použil k velkolepému naplnění své vůle. Přesto jedno Jozuovo zbrklé rozhodnutí mělo trvalé následky, se kterými se Izrael potýkal v průběhu svých dějin. A co my? Jak se projevuje Boží vůle, spravedlnost a moc na naší životní cestě? Jsou naše rozhodnutí a jednání požehnáním nebo zdrojem trápení?

Náš svět: Kde se stala chyba? Bude někdy v pořádku? Lepší zítřek je připraven pro každého z nás. Souvisí s tím jeden pradávný slib, který se nepřestává naplňovat a ty toho všeho můžeš být součástí.

Tuto neděli nás čeká složité a bolavé téma, a popravdě, Ježíš nám to vůbec neulehčuje. Když si totiž jeho odpověď na otázku: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ vyslechli jeho učedníci, přišlo jim na první pohled lepší vůbec do chomoutu nelézt. Museli s ní zápasit. Je tedy dost pravděpodobné, že zápasit budeme i my.

Špatný člověk dobrým příkladem (aneb příběh o darebácích)

Kdosi řekl, že jako první člověk ztrácí paměť… A právě si nemohu vzpomenout, kdo to řekl! Bůh nás neustále zahrnuje ochranou, zaopatřením, vedením a odpovídá na naše modlitby. Ale jak plyne čas, naše životy jsou naplněny novými starostmi, máme tendenci zapomínat. Dnešní Jozuova lekce nám připomíná to důležité...

Podobenství o marnotratném synu si často představujeme jako příběh o vzpurném mladíkovi, který promrhá své dědictví a vrátí se do milující náruče svého otce. Dnes zaměříme naši pozornost na často přehlíženého staršího bratra. Stěžoval si na nespravedlnost z otcovy strany. Ale i starší bratr potřeboval Otcovu zachraňující milost – stejně jako my.

Ještě před začátkem času uzavřel Ježíš se svým Otcem smlouvu, že zachrání svůj lid od hříchů. Kristus nesl Boží hněv místo hříšníků. Trest, který jsme si zasloužili, byl vložen na Krista. Ježíš Kristus zvítězil nad hříchem! Vstal z mrtvých a žije! Důkazy jsou jasné. Nyní můžeme být osvobozeni od viny za hřích, pokud věříme v toto úžasné dílo. Pokud věříme v Ježíšovo vítězství, máme život - a to dokonce věčný!

Velikonoční drama vstupuje do finále. Kalich, který bude muset vypít Boží i lidský syn Ježíš, bude velmi hořký a bolestivý. Může být vůlí Otce jiná cesta záchrany, než skrze utrpení a umučení Syna? Kde na to vzít sílu, když je tma i uvnitř a duše je smutná až k smrti? - Pojďme společně do zahrady Getsemane. On zápasil, abys ty zvítězil!

V celém Jeruzalémě to vře. Davy očekávají vzestup Mesiáše a brzké vyhnání Římanů. Obyčejní židé vzrušeně debatují a přou se. Zrádci se plíží po nocích a za třicet stříbrných prodávají své nejbližší přátele. Někdo plánuje vraždu. Ale tady v horní místnosti, v samotném oku celé bouře, je klid a celkem pohoda. Otec totiž dopřál svému Synovi to, po čem velmi toužil – chvíli úlevy a odpočinku, večeři s přáteli.

Ježíš se blížil k Jeruzalému. Různí lidé měli různá očekávání. Co od Mesiáše očekáváš ty?

V podobenství o marnotratném synovi vidíme obraz Boží lásky ke ztraceným: když se syn po své vzpouře vrací domů, otec ho přivítá s otevřenou náručí. Stejně jako otec marnotratného syna je i Bůh milostivý a vítá doma všechny, kdo se odvrátí od svého hříchu.

Ježíš měl kolem sebe rostoucí zástupy. Neměl ale radost z pouhé zvědavosti. Šlo mu o opravdovou oddanost. Obrátil se ke svým následovníkům a s mrazivou otevřeností mluvil o rozdílu mezi tím, když je člověk divákem, nebo učedníkem…

Co je zdravé učení? Jak poznat falešné učitele – a jak se jim bránit?

Co děláme, když ztratíme něco cenného? Podobenství o ztracené ovci a ztracené minci nás seznamují s pastýřem a ženou, kteří vše odloží, dokud nenajdou to, co ztratili. Je to krásný obraz Boží lásky hledající ztracené hříšníky. Co nás chtěl Ježíš naučit o našem následování Boha a k čemu nás může dnešní text povzbudit?

Kdyby byl Ježíš dnes členem církve, myslíte, že by jen navštěvoval bohoslužby, možná něco občas přispěl, a jinak se nezapojil? Odpověď znáte. Jak se ale můžeme zapojit my? Jaké mám dary a proč jimi vlastně sloužit?

Na kterých věcech skutečně záleží a na kterých ne? Usilovně o tom přemýšlí nejen české školství. Znalosti, dovednosti, kompetence nejsou špatné, ale co přesně a kolik toho člověk (dítě) potřebuje vědět, znát, umět, aby byl dobrým člověkem? Škola má být "dílnou lidskosti", nikoli "mučírnou ducha", říkal před 350. lety J. A. Komenský, a neúnavně trval na tom, že pravé vzdělání znamená "znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá". Jak se učí dobro? Jak se formuje dobrá osobnost? Lidskost? Dobrý charakter?

Dnešní téma kázání je “Církev jako nositelka naděje”. K tomuto tématu nám prostřednictvím zamyšlení ze starozákonní knihy Ruth poslouží host Brian Eichelberger.

Je církev opravdu jako setkání andělů?

Každý z nás touží po tom někam patřit. Být součástí komunity, kde najde přijmutí, ocenění, identitu, ale také korekci a kde se může sám nebo společně s druhými realizovat. Kde bude tvořit smysluplné a obohacující vztahy. Bůh stvořil církev jako komunitu velmi rozdílných lidí. Lidí, kteří jsou nedokonalí, zranění, zlomení, nedospělí, někdy zvláštní; lidí, které spojuje jedna věc - každý z nich zoufale potřebuje přijímat Boží lásku.

V Danielově posledním vidění je položena otázka: "Kdy nastane konec?". Důležitá otázka, která je spojena s naší touhou po poznání budoucích věcí. Jakou odpověď dostal Daniel a jaká jistota z textu pramení pro nás dnes?

Je společenství s druhými křesťany jenom duchovním luxusem a nadstavbou k osobní zbožnosti, nebo je spíše nezbytné pro prohlubování a obohacování každého věřícího? Pojďme společně hledat odpovědi v prvním kázání nové série “Církev jako #...”

Daniel 11 zaznamenává poselství od Boha, které Daniel obdržel, aby mu pomohl vzpomenout si na Boží věrnost uprostřed jejich těžkostí. I když pozemské říše povstávají a padají, Bůh je navždy na svém trůnu a je naší jedinou útěchou v životě i ve smrti. Zlo, které je nakonec ztělesněno v Antikristu, je předobrazem vzpoury lidí v průběhu dějin, kteří se stavěli do opozice vůči Boží vládě a panování. V tom všem je však Bůh neměnný. Přemůže každého, kdo se mu staví na odpor, a splní všechna zaslíbení, která dal svému lidu v Kristu Králi.

Mnoho věcí nás připravuje o radost ze spasení. Jak můžeme tyto překážky překonat? Ve slově je síla. A čemu nás učí Ježíšův příklad?

I jako starý muž Daniel naslouchal Bohu a hledal jeho tvář. Snažil se snažil pochopit probíhající konflikty ve světě. Bázlivému, křehkému prorokovi, stále věrnému svému Pánu, bylo ukázáno, že pozemské boje odrážejí větší konflikt v nebeských sférách. Zůstaňme i my věrní Božím záměrům v jeho Království. Výsledek naší snahy nemusíme vidět, dokud ho neuvidíme v slávě.

Jak člověk reaguje, když se nedaří? Když něco chce, touží, usiluje, namáhá se – a narazí na nezájem až odpor, který přes všechnu snahu není schopen prolomit. Proč se na to ptám? Protože i pár slov v takové situaci vám leckdy o člověku hodně prozradí, o jeho srdci, pohnutkách, síle i charakteru. Pojďme se tedy podívat, co zjistíme o Božím srdci, když se do takové situace dostane On.

Letošní alianční týden modliteb nese název “Nést hojné ovoce”. Žít plodnější život v Kristu není povinnost, ale úžasný proces proměny, který se odehrává v našem vlastním životě i v životě lidí kolem nás, když začínáme Boha skutečně poznávat a těšit se z jeho přítomnosti. Přijďte se za tuto proměnu společně modlit. Součástí bude také dobrovolná sbírka na podporu Mezinárodního vězeňského společenství zde v Brně.

Na prahu nového roku nás Boží slovo zve k zahájení cesty modlitby. V dnešním žalmu krále Davida slyšíme nejen hlasitý projev Boží moci, ale také vidíme živé obrazy Jeho záchrany. Pojďme se spolu zamyslet nad Božím vysvobozením v našich životech a otevřeme svá srdce Božímu Duchu, aby nás vedl k vyjádření vděčnosti a chvály.

Když někoho miluješ, chceš s ním mluvit – a totéž by mělo platit i pro náš vztah s Bohem. V 9. kapitole knihy Daniel nacházíme úžasný příklad věrné modlitby. Horší je to s pochopením Boží odpovědi v podobě zjevení, které následuje … Daniel to pochopil.

Na konci roku se ohlížíme zpět a ptáme se: Jaký byl ten uplynulý rok? Co jsme prožili? Co se nám podařilo, nebo naopak co nedopadlo podle našich představ? … Pojďme si položit několik hlubších otázek, které nám pomohou nasměrovat náš život v novém roce!

Tento temný svět potřebuje Spasitele! Spasitele, který už přišel na svět. Při svém narození od mudrců dostal dar hodný krále – zlato. Ježíš je skutečně Pánem všech pánů, Králem všech králů. Ó, pojďme, pokloňme se Ježíši.

Jedním z darů starověkých mágů narozenému Ježíši je kadidlo. To symbolizuje velekněžskou funkci Pána Ježíše Krista. Ježíš otevřel dokonalou cestu do Boží přítomnosti, a to znamená naši záchranu.

V Danielovi 8 se rozehrává další neuvěřitelně zajímavá scéna, kde prorok zažívá docela drama. Tato vidění jsou duchovním povzbuzením pro věřící v časech zkoušek a utrpení. Bůh nám tu vzkazuje, že i když se občas věci zdají neřešitelné, v konečném důsledku vždy vyhraje dobro nad zlem. Tak nám dává sílu a naději, abychom mohli čelit všem výzvám, co nám život přináší.

Kniha Daniel je známá příběhy o zázračné záchraně Božího lidu před jistou smrtí, výkladem snů a soudem nad lidskými králi. Obsahuje však také čtyři Danielovy vize, které i pro něj byly velkou záhadou. Během studia 7. kapitoly se zamyslíme nad významem první z těchto čtyř vizí a jak vůbec souvisí se zbytkem Danielových proroctví.

Propojení křtu a první adventní neděle najdeme v textu popisujícím začátek služby Jana Křtitele. Přijďte se potěšit vyznáním našich křtěnců a inspirovat se pohledem na duchovní rozměr obou událostí.

Poté, co Ježíš mluvil o pokání, položil někdo ze zástupu otázku: "Opravdu bude spaseno jen málo lidí?" Ježíšova odpověď – že jednoho dne se dveře do nebe zavřou a ti, kdo ho nepoznali, nebudou vpuštěni na věčnost s ním – je jednou z nejmrazivějších v celém Písmu. Zamysleme se spolu nad Ježíšovou odpovědí a připravme se na Advent.

Každý z nás se potenciálně může stát na něčem závislý (pokud už závislí nejsme). Dobrá zpráva je, že ačkoli jsme podle Bible otroky hříchu, Ježíš přišel, aby nám daroval svobodu. Hřích v našem životě už nemusí vládnout a my už ho nemusíme poslouchat, protože Bůh nám nabízí větší uspokojení a opravdové naplnění našich tužeb. Pokud se ale hříchu poddáváme, stáváme se jeho dobrovolnými otroky. Závislost pak ničí náš život a nezřídka také životy druhých lidí. Jak ze závislosti ven, kterým závislostem lidé nejčastěji čelí a kde hledat pomoc?

Jaké je Boží království? A jak se každý z nás může na tomto království podílet? Navzdory zdánlivě malým předpokladům není Kristova proměňující moc v našem světě nijak omezena.

Jak zkrotit dluhy, jak se jim příště vyhnout, jak si užít život užít a ještě inkasovat výnosy. To všechno jsou důležité věci. O mnohém z toho bude řeč. Ale je třeba se na vše podívat taky z perspektivy toho, který se před 2000 lety svých posluchačů ptal: "Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale..."

Když Ježíš v sobotu uzdravil zmrzačenou ženu, poskytl krásný – a kontroverzní – pohled na podstatu Božího "království". Ježíšův obdivuhodný čin lásky nám ukazuje jeho zájem o každého, kdekoliv, kdykoliv.

Alkohol. Podle toho, koho se zeptáte, jde buď o největší požehnání pro lidstvo od dob, kdy (prý) Prométheus přinesl z Olympu oheň – nebo o nejhorší metlu hned po smrti, moru, hladu a válce. A jak už to bývá, pravda i život jsou samozřejmě o nějaký ten kousíček složitější. Podíváme se tedy společně, co z toho lidé mají, co někdy dostanou, i když o to nestojí, a nakonec, co je lepší než víno.

Když skupinu Galilejců postihla tragédie, někteří se zeptali Ježíše, zda se jim takové neštěstí přihodilo proto, že byli horší hříšníci. Odpověděl, že ne, ale pokračoval ve vysvětlování, že všichni lidé musí činit pokání ze svých hříchů, jinak zahynou. Bez pokání budeme všichni čelit spravedlivému Božímu soudu. Nepromarněme jeho milosrdnou trpělivost vůči nám a raději čiňme pokání, dokud je ještě čas.

V nové sérii vyučování s názvem „palčivé otázky“ začínáme se žhavým tématem „vyučování žen v církvi“. Po prozkoumání textů zejména z 1. listu Korintským 11,3-16; 1 Korintským 14,33-40 a 1. Timoteovi 2,8-15 bude následovat také diskuse.

Setkání s Ježíšem u studny přineslo samařské ženě duchovní probuzení, změnu v jejím vztahu k okolí a pevnou víru v Ježíše jako Spasitele. Její život se stal plným a smysluplným díky této proměně. Na to následovalo setkání Ježíše se sousedy samařské ženy. Osobní svědectví, empatie, víra v Mesiáše a Ježíšovo slovo byly klíčovými faktory, které přivedly lidi v sousedství k víře v Ježíše Krista jako Spasitele světa.

Proč Ježíš řekl svým učedníkům, že přišel, aby na zemi přinesl rozdělení? Když Ježíš proměňuje náš život, často se zdá být vzhůru nohama, a to i našim nejbližším. Rozdělení sice není cílem křesťanství, ale může být jeho vedlejším produktem, protože evangelium radikálně mění naši oddanost.