„Následuj mne.“ Slova, která Kristus řekl Petrovi, říká i nám dnes. Co všechno jsi ale ochoten obětovat pro Boží jméno? Skutečné následování znamená ochotu vzdát se všeho – od světských požitků až po bezpečí kolektivu, který nás přijímá jen tehdy, když jsme jako oni. Ježíš nevolá k pohodlí, ale k cestě, která vede přes kříž a osobní zapření. Budeš následovat Krista, i kdyby to znamenalo zůstat naprosto sám?

Vina, kterou prožíváme, když zklameme našeho Pána – jako když Petr třikrát zapřel Krista – narušuje náš vztah s Bohem. Ale náš Bůh je Bohem milosti a znovu a znovu nám nabízí druhou šanci.

Je zajímavé, že před svým ukřižováním se Ježíš snažil vysvětlit učedníkům spoustu věcí a v Bibli k tomu máme pár pěkně dlouhých kapitol… ale po vzkříšení? Kromě cesty do Emauz mi přijde téměř skoupý na slovo. Moc toho nenamluví. I když by se zdálo, že právě teď by měli učedníci teprve špicovat uši a snažit se zachytit každý jeho výrok. Jenže proč? Co je chtěl naučit? A co si z toho můžeme vzít dnes my?

Velikonoční ráno ukazuje učedníky plné strachu a pochybností — a právě do této situace přichází živý Ježíš. Jeho vzkříšení proměňuje nejistotu v radost a dává novou naději i nám. Kristus žije — a to je největší událost dějin, která mění životy dodnes.