Po tisíce let přinášejí žalmy Božímu lidu pravdu, útěchu a naději. Žalmy byly napsány dávno předtím, než Ježíš přišel na zem, a přesto poukazují na jeho život a utrpení. Teprve Ježíš otevřeně prohlásil, že žalmy v něm nacházejí své naplnění (viz L 24,44). Použil tyto žalmy, aby zjevil, kým je a proč přišel.
Cítíš se opuštěn, zrazen, zapomenut, z každé strany na Tebe doléhají těžkosti a máš pocit, že to už nemůžeš zvládnout? Co v takové chvíli dělat? Najdeme odpověď v Božím Slově?
Žalm 119 ukazuje, jak zásadní místo může mít Boží slovo v každodenním životě člověka. Pomáhá nám poznávat Boha, vede nás, potěšuje v trápení a upevňuje naši naději. Zároveň nás zve, abychom Boží slovo nejen znali, ale také podle něj žili a nechali jím proměňovat své srdce. Zaměříme se i na to, jak může Písmo formovat náš vztah s Bohem, naše jednání a náš charakter.
Bůh zná každou tvou radost, skrytou vinu i zápas. Žalmy 19 a 139 ukazují Boha, který mluví skrze nádheru stvoření a zároveň proniká až do hloubky našeho srdce. Jaké pocity to v tobě vyvolává? Díky Ježíši Kristu můžeš žít v naději, že tě dokonale zná a zve tě na cestu věčnosti. I o tom bude dnešní zastavení nad knihou Žalmů.
Špatné zprávy mohou přicházet z médií, od lékaře, z práce i z naší vlastní rodiny. Bible neslibuje, že se jim vyhneme. Ukazuje však, jak může být naše srdce pevné i uprostřed nejistoty. Biblické zamyšlení nad Žalmy 49 a 112 o strachu, majetku, smrti, naději a důvěře v Hospodina.
Jak máme přicházet před Boha když zápasíme sami se sebou? Jak si zachovat víru, když trápení a zkoušky trvají příliš dlouho? Přesně s tímto často zápasili žalmisté a jsou příkladem pro nás i se svými slabostmi.
„Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?“ (Ž 10,1 CSP) Slova žalmisty mnohdy nejlépe vystihují náš postoj, když procházíme těžkostmi a útiskem. Není těžké ptát se v takových chvílích: „Copak to Bůh nevidí?“ A jaká je tedy odpověď?