Izajáš 56–66 staví do kontrastu lidskou nedostatečnost a Boží touhu obnovovat. Pokání zde není pouhým mravním polepšením, ale branou k účasti na Božím díle nového stvoření. Zveme vás ke společnému uvažování nad tím, jak tato starozákonní prorocká vize promlouvá do našeho každodenního života a víry dnes.

Kapitoly Izaiáše 40-55 se právem dají nazvat „Izaiášovo evangelium“. Lid vysvobozený Kýrem z Babylonského zajetí totiž i nadále zůstává v zajetí hříchu. A má-li být zlomeno i toho hlubší zajetí, musí na scénu vstoupit osobní služebník, který má moc přinést záchranu skrze své utrpení.

Kniha Izajáš vede čtenáře k pokání a vyzývá k návratu k jedinému pravému Bohu. Můžeme najít mnoho podobností s cestou Izraele, který se vzdálil od Hospodina a našimi vlastními životy. Zpupnost, nevíra a pohrdání Bohem přináší soud a spravedlivý trest. Stejně jako Izrael musel čelit následkům svého odpadnutí a byl odveden do zajetí, i my sami bojujeme s důsledky našich činů. Izajáš neúnavně sděluje pravdu a varuje před příchodem Hospodinova den, kdy bude dokonán soud nad vším zlým a země bude očištěna od veškeré nepravosti. A také předkládá naději v záchraně, kterou Bůh připraví - přijde zaslíbený potomek z rodu Davidova, který přinese pokoj.