Každý z nás se setká s Bohem. Dřív nebo později. Jsme připraveni? V dnešním podobenství nám Ježíš připomíná potřebu i způsob ke správné přípravě na jeho druhý příchod.

Mnoho křesťanů odvádí od Kristova království bohatství nebo starosti, jako v Ježíšově podobenství o bohatém muži. Sebestřednost může pohltit každého. I když se necítíme bohatí, můžeme propadnout chamtivosti, a přitom si neuvědomovat krátkost našich dnů.

Opravdové, odvážné následování Krista: To je aktuální poselství Ježíše Krista i pro dnešek. Ježíš své následovníky vybízí, aby se vyvarovali pokrytectví, důvěřovali Bohu, když jsou pronásledováni, a nikdy se nedopustili neodpustitelného hříchu přičítáním působení Ducha svatého ďáblu. Docela odvážná témata, nemyslíte?

Když bylo třeba, Ježíš nechodil kolem horké kaše. Dnes se podíváme na jeho tři výtky na adresu učitelů zákona: zatěžovali lid zbytečnými pravidly, podíleli se na pronásledování proroků svými otci a žalostně odváděli lid od pravého klíče k Písmu, od Krista. I my bychom se měli cvičit v sebezkoumání, abychom byli opatrní a nesváděli ostatní na scestí.

Jakmile jednou uslyšíme evangelium, nemůžeme zůstat duchovně stát na místě: buď se přiblížíme Kristu nebo se od něj vzdálíme. Dokud nám Duch svatý neotevře oči, žijeme v temnotě a nevidíme světlo.

Je jen málo duchovních disciplín, které by byly obtížnější, a přesto tak nezbytné, jako je modlitba. Ježíš říká jasně: nikdy se nepřestávejte modlit! Náš Otec z nás má radost a chce se o nás starat. To ovšem není paušální příslib...

I když křesťanům hřích už nevládne, stále zůstává v našich životech. Každodenní pokání je proto nezbytné. Odpuštění není pocit, ale slib, že zapomeneme na křivdy, které jsme zažili. Ačkoli hřích má vždy nějaké následky, ti, kdo jsou milující a moudří, budou usilovat o smíření.

Můžeme nedůvěřovat Božímu zaopatření tím, že se staneme chamtivými a budeme očekávat víc, nebo tím, že se budeme přetěžovat, abychom se zaopatřili. Náš nebeský Otec ví, co je pro nás nejlepší, a zajímá se o naše potřeby. Díky tomu můžeme pilně pracovat, žít v bezpečí a být spokojeni v Boží dokonalé péči.

Každý věřící je občanem Božího království. Proč se ale modlíme "Přijď království tvé", jak nám to ukázal Ježíš? Když vyslovujeme tuto známou frázi, modlíme se za růst Božího království skrze obrácení. Žádáme, aby se Bůh stal jedinou autoritou našich životů, a s jistou nadějí očekáváme dovršení jeho vlády při jeho návratu.

Jsme-li Boží děti, snažíme se oslavovat Boží jméno ve všem, co děláme. Co ale znamená jeho jméno „posvěcovat“? Přijďte se zamýšlet nad další částí modlitby našeho Pána, Ježíše Krista.

Jak neuvěřitelně radikální je Ježíšovo učení v oslovení Boha jako „Otce“! Dnes začneme minisérii o modlitbě, ve které nás Kristus v prvé řadě vede k důvěře v Boha. Přijďte přijmout výzvu ke zdravým modlitebním návykům.

Dnešní příběh Marie a Marty ukazuje, že Marta měla špatné priority. Marie seděla u Kristových nohou a pozorně mu naslouchala. Ježíš Marii neopravoval za její činy, ale postoj. Jak moc je výkon důležitý pro nás?

V Bibli se píše, že radostné srdce prospívá jako lék. Z čeho se můžeme radovat, když sami prožíváme trápení a vidíme ho všude okolo? Je vůbec možné mít radost, která vytrvá? Bůh ví, že radost je důležitou součástí života a dal nám možnost mít pravou radost, která nezanikne, a pravý poklad, který je vzácnější nadevše. Zveme Vás tuhle neděli k objevování této radosti a pokladu.

Ježíš kromě svých 12 nejbližších učedníků vysílá i další lidi ochotné šířit Boží království po celé zemi. V 10. kapitole najdeme povolání skupiny 70 učedníků, kteří mají jít do různých měst. Na cestu dostávají varování a několik zvláštních pravidel. Na bohoslužbě mládeže se zamyslíme nad tím, jaká pravidla to byla a s jakými principy máme kráčet na cestě s Ježíšem dnes.

Následování Krista je spojeno s velkými nároky. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem, ale odmítli ho následovat kvůli jiným prioritám. Opravdové učednictví však neponechává žádný prostor pro výmluvy, kompromisy nebo polovičatost. Je velmi nebezpečné odkládat odpověď na Ježíšovu výzvu, protože nikdy nevíme, kdy budeme mít příležitost ji znovu slyšet.

Co popřát na novou cestu našim dnešním křtěncům (a vlastně každému, kdo chce následovat Krista)? I v tom nám je Ježíš příkladem při vyslání svých učedníků. Na něm se učíme, že nic hmotného nemůže nahradit ztrátu naší duše; skutečná radost znamená vzdát se toho, co nám tento svět nabízí. Jako Ježíšovi učedníci musíme být připraveni sdílet se světem "chléb života" a být ochotni pro něj žít i zemřít.

Co mají společného Den sousedů (dnes v Lužánkách v 10 h), svátek letnic, a příběh muže, co bydlel v hrobě? Přijďte si poslechnout do parku. :-)

Kde je naše víra, když do našeho života přijdou bouře? Zamysleme se nad lekcí, kterou Ježíš udělil svým učedníkům na rozbouřeném moři. Možná v nás tento příběh vzbudí stejnou otázku, jakou si kladli tehdejší „spolucestující“...

Možná si to ani neuvědomujeme, ale světlo je neoddělitelnou součástí našich životů. Ve tmě jej využíváme k tomu, abychom viděli, co děláme, nebo kam jdeme. Bible mluví o světle na mnoha místech a velice prakticky. Např. že světlo patří na svícen a né pod nádobu. Jasná a logická myšlenka, kterou když přeneseme do života člověka, ukrývá v sobě hluboké poznání. Máš světlo ve svém životě, které jasně svítí a osvětluje Tvůj život?

Boží požehnání je velice důležité pro život člověka. Je základem prožívání skutečně hluboké radosti. Takovou radost zažili učedníci v momentě, kdy Pán Ježíš od nich odcházel. No to co jim ještě předtím řekl, proměnilo jejich mysl i srdce. Přidejte se a společně se podívejme na poslední slova Pána Ježíše na samém konci Lukášova evangelia.

Možná podobně jako učedníci Ježíše hledáme smysl v Božích záměrech. Ježíš je po svém vzkříšení zbavil strachu. Jaké povzbuzení má evangelista Lukáš pro nás?

V životě se nám zdá mnoho věcí důležitých. Nezbytné je ale jenom jedno – poznat Boha. Chceme skutečně poznat Ježíše?

Když Ježíš několik dní před svým ukřižováním vjížděl do Jeruzaléma, vzrušení z naděje, že nastolí své království, dosáhlo vrcholu. Lukášův popis Ježíšova triumfálního vjezdu ukazuje Krista v jeho rolích KRÁLE jedoucího na oslu, PROROKA plačícího nad Jeruzalémem a KNĚZE očišťujícího Boží chrám. Pro ty, kdo tyto pravdy skutečně chápou, je přirozenou reakcí život zasvěcený slávě Krista a jeho království.

Na Kalvárii byli spolu s Ježíšem ukřižováni dva zločinci. Ačkoli oba muže čekal stejný pozemský konec, pouze jeden z nich nakonec získal věčný život. Podívejme se na postoje srdce obou mužů a na to, jak jeden ze zločinců v poslední hodině nalezl milost, soucit a odpuštění Pána Ježíše. Stejně jako tento lotr se i každý z nás může pokořit před Kristovým křížem a být zachráněn.

Setkání Šimona z Kyrény s Kristem na cestě ke kříži poznamenalo celou jeho rodinu. Je kříž poznamenán i v našich životech a službách? V sérii kázání “Cesta ke kříži” pokračuje náš dnešní host, ředitel Brněnské tiskové misie, bratr Karel Fridrich.

Když byl Ježíš předveden před Piláta, římský vládce čelil silnému tlaku, aby udělal to, o čem věděl, že je špatné – a podlehl. Pilát nedokázal zůstat pevný a spravedlivý. Nevinný Kristus byl ukřižován, zatímco právě obviněný Barabáš byl osvobozen. Stejně jako tento vězeň, i my jsme se stali nevinnými, protože Ježíš vzal na sebe naši vinu a zemřel za nás.

Co se dělo těsně před Ježíšovou cestou na kříž, jak nám to popisuje Dr. Lukáš ve 23. kapitole svého evangelia? Následující měsíc si projdeme Ježíšovu cestu na popraviště a připravíme svá srdce na letošní Velikonoce. Začínáme u setkání zatvrzelého Heroda s Ježíšem. Přidejte se k nám.

Příběh, kde z pozvání k jídlu se stal nezapomenutelný moment. Nebylo to kvalitou nebo chutí jídla, ale slovama, které vyslovil Pán Ježíš. Slová, které přinášejí naději, odpuštění a přijetí. Ale taky slova poukazující na důležitost uvědomění si svých vin. Jaký je vztah mezi odpuštěním mých vin a láskou? Jak moc ti bylo odpuštěno a jak moc miluješ?

Někdy můžeme mít pocit, že se Bůh o naše utrpení nezajímá. Dr. Lukáš nám ale ve svém evangeliu připomíná, že Ježíš si nemocí, hříchu a smrti nejen všímal, ale přemáhal je. Uprostřed bolesti a utrpení projevil svou moc a soucit. Budeme i my takto jednat?

Už jsi přemýšlel o tom, o co Ti v životě jde? Na čem jej stavíš? A kdo se vlastně dostane do nebe?

Ježíš často používal každodenní obrazy, aby sdělil neměnné pravdy. Zamysleme se nad čtyřmi z těchto slovních obrazů z Lukáše 6: slepý vede slepého, žák a učitel, tříska v oku našeho bratra a dobrý strom přinášející dobré ovoce. Jak moc je důležité se nejdřív věnovat vlastní sebereflexi, než se budeme snažit napravovat druhé?

Díky pýše je snadné být přísný k chybám druhých a ignorovat své vlastní. V Lukášově evangeliu 6. kapitole nás Ježíš učí, že v osobních vztazích nemáme odsuzovat ani soudit, ale odpouštět. Co je třeba k tomu, abychom zrcadlili milosrdenství našeho Otce vůči druhým?

Kdo může očekávat Boží milost? My od Boha? My od našich přátel a oni od nás? Ti, kteří jsou nositeli Boží milosti, jsou zároveň jejími příjemci. V jakém rozsahu? V jakém okruhu? Budeme se zamýšlet nad překvapivostí milosti podle Božích měřítek.

Mohlo by se to dnes u nás ještě stát? Že by někdo dostal vynadáno, protože si v neděli na výletě utrhl jablko? Nebo že v neděli někoho uzdravil? Těžko. Takže se nás dnešní příběh netýká? Inu, týká. Lidská tradice je totiž – tehdy i dnes – pořád jako oheň: Je to dobrý sluha, ale prachšpatný pán. Takže díky Bohu, že to není pán nejvyšší, „Pán nad sobotou“

Ježíš není náplastí, kterou bychom měli přidat k životu, který už máme, nebo k náboženství, které marně dodržujeme; nepřišel, aby vylepšil to, kým a čím jsme, ale aby nás učinil zcela novými.

Kristus nás zve k nádhernému životu. Jeho volání ale vede k naprostému oddání se, plnému následování. Zve ke 100% zápalu pro věci Jeho království. Jak se dnes postavíme k jeho výzvě?

Ježíš byl vynikajícím kazatelem. Někteří jeho posluchači se báli, jiní byli pohoršeni – ale mnozí také uvěřili. Pojďte společně žasnout nad sílou jeho učení a přemýšlet nad poselstvím církve pro dnešek.

V Ježíšově programovém prohlášení nešlo o plané předvolební sliby. To, co slíbil také skutečně naplnil. Přinesl vysvobození z pout hříchu, propuštění zajatců, slepým navrácení zraku a uzdravení zlomených srdcí.

Hřích mnoho slibuje, ale dobrého ti nedá nic a ještě ti hodně vezme. Pokušení není samo o sobě špatné, ale pokud mu podlehneš, k hříchu tě povede. Jak nad ním zvítězit? Ježíše na poušti pokoušel sám ďábel, ale Ježíš mu nepodlehnul. Nechme se inspirovat jeho taktikou, abychom nad pokušením ve svém životě také vítězili.

„Startup je uvedení do provozu nového produktu nebo služby, vytvořených v podmínkách extrémní nejistoty.“ (Wikipedie) Ježíšův křest znamenal začátek jeho služby pro naši záchranu. Za jakých podmínek se odehrál a co nám tím chtěl Bůh říct?

Po stovkách let prorockého mlčení přineslo vystoupení Jana Křtitele velkou naději. Mnozí, kteří si ho přišli poslechnout, spekulovali, že právě Jan je Mesiáš, na kterého čekali. Co udělal Jan, aby tato falešná očekávání uvedl na pravou míru a připravil je na příchod Krista? Jan hlásal soud a naději a křtem poukazoval na spásu, kterou Kristus přinese všem, kdo uvěří.

Nová série kázání vychází z evangelia podle doktora Lukáše. Vánoční úvod necháme na později (spoiler?) a pustíme se rovnou do 3. kapitoly. Jan Křtitel byl úžasný kazatel. Co k němu přitahovaly zástupy lidí? Byl to jeho divný outfit, speciální dieta a výjimečné lokace? Nebo to bylo něco víc?