Co čeká lidstvo na konci dějin? Dá se zvítězit nad zlem, které se rozmůže? A když ano, tak jak?

Jeden z dopisů do sborů v knize Zjevení, je zasílán do Laodikeje. Mimobiblické prameny říkají, že v té době to bylo bohaté město. Zdá se že spoléhání se na úspěch a vnější zabezpečení je něco, co prosáklo i do církve. Jak souvisí křesťanská vlažnost a pocit, že nic od Hospodina nepotřebujeme? Je něco víc, co nám chce Hospodin ukázat a my to zatím nevidíme? Zkusíme na to společně najít odpověď právě v listu do Laodikeje.

Když ve druhé a třetí kapitole knihy Zjevení Ježíš mluví k církvím v Asii, není jen podrobné rozebrání stavu církve. Jsou to osobní dopisy – „dopisy lásky”. Píše jim Ten, který je zná jménem, vidí jejich sílu i slabost a volá je zpět k první lásce. V těchto dopisech zaznívá povzbuzení, napomenutí i zaslíbení. To není chladný audit, ale pastýřský hlas Krista, který svoji církev miluje a připravuje na setkání s Ním.