Můžeme říct, že život Samsona je životem velkého a zároveň chybujícího hrdiny. Někteří jeho hrdinství srovnávají s Robinem Hoodem. Jak by se asi odvíjel Samsonův příběh, kdyby svůj život dal cele Bohu a chodil v Jeho síle? A co naše důvěra v Boha, který si nás dokáže použít navzdory našim chybám?

V dnešním úryvku z Lukášova evangelia nám Ježíš připomíná, že Bůh vždy přijímal pokorné a vzdoroval pyšným. Abychom zdědili věčný život, musíme se mu bezvýhradně odevzdat, protože jen skrze Boha je vstup do jeho království vůbec možný.

Podobně jako Gedeón jednal i soudce Jiftách velmi drsně. Jeho kruté jednání se nám v naší kultuře těžko chápe a soudí. Byl to také jen člověk, i on chyboval vůči Bohu. Všichni hřešíme proti Bohu, ale nás všechny chce Bůh použít. Otázkou je: Jsme Jeho služebníci?

Gedeonův příběh ukazuje, že Bůh může proměnit ty, kteří mu důvěřují a následují ho. Gedeon, původně ustrašený, byl andělem nazván „udatným bohatýrem“ a dosáhl vítězství nad Midjánci. Díky své víře a poslušnosti Bohu se stal mužem, jakým ho Bůh viděl. I my můžeme být proměněni, pokud Bohu plně důvěřujeme a dovolíme mu, aby nás vedl a posiloval v naplňování jeho úkolů.

Na začátku knihy Soudců vidíme, že Izraelci, stejně jako my, často důvěřovali něčemu jinému než Bohu. Když byli zoufalí, připomínali si Jeho sliby. I když jsme se rozhodli následovat Boha, často volíme nesprávné cesty vedoucí ke zkáze, dokud se neobrátíme zpět k Bohu. Navzdory našim hříchům nám Bůh slibuje odpuštění a svobodu, když k Němu voláme. I když jsme Bohu nevěrní, On zůstává věrný.

Ve Skutcích apoštolů Lukáš popisuje, jak Bůh použil Pavlovo hlásání evangelia, aby se dotkl srdce místní obchodnice jménem Lydie. Dnes uslyšíme svědectví dvou sester, které podobně jako Lydie zareagovaly na poselství evangelia a dávají se dnes pokřtít. Přijďte i vy, naslouchejte a udělejte další krok na cestě víry.

Kdo uvěří v Ježíše Krista, stává se novým stvořením. Bůh v nás žije prostřednictvím svého Svatého Ducha. Když skrze službu projevujeme Bohu naši lásku a úctu, Ježíš si nás použije jako své služebníky, kdekoliv budeme.

Vtělený Bůh Ježíš učil své učedníky skrze otázky. Celou řadu otázek nám dává i text ze začátku 17. kapitoly Lukášova evangelia. Dovolme Duchu svatému, aby nám otevřel vnitřní zrak pro zkoumání naší cesty víry před Bohem.

Ježíš často varoval před realitou pokušení v tomto světě, ale zároveň dal svým učedníkům obtížný příkaz: "Dávejte pozor i na sebe." Jedině, když budeme bdít sami nad sebou, můžeme díky Boží milosti pomáhat i druhým.

Kdosi řekl, že jako první člověk ztrácí paměť… A právě si nemohu vzpomenout, kdo to řekl! Bůh nás neustále zahrnuje ochranou, zaopatřením, vedením a odpovídá na naše modlitby. Ale jak plyne čas, naše životy jsou naplněny novými starostmi, máme tendenci zapomínat. Dnešní Jozuova lekce nám připomíná to důležité...

Podobenství o marnotratném synu si často představujeme jako příběh o vzpurném mladíkovi, který promrhá své dědictví a vrátí se do milující náruče svého otce. Dnes zaměříme naši pozornost na často přehlíženého staršího bratra. Stěžoval si na nespravedlnost z otcovy strany. Ale i starší bratr potřeboval Otcovu zachraňující milost – stejně jako my.

Ještě před začátkem času uzavřel Ježíš se svým Otcem smlouvu, že zachrání svůj lid od hříchů. Kristus nesl Boží hněv místo hříšníků. Trest, který jsme si zasloužili, byl vložen na Krista. Ježíš Kristus zvítězil nad hříchem! Vstal z mrtvých a žije! Důkazy jsou jasné. Nyní můžeme být osvobozeni od viny za hřích, pokud věříme v toto úžasné dílo. Pokud věříme v Ježíšovo vítězství, máme život - a to dokonce věčný!

V podobenství o marnotratném synovi vidíme obraz Boží lásky ke ztraceným: když se syn po své vzpouře vrací domů, otec ho přivítá s otevřenou náručí. Stejně jako otec marnotratného syna je i Bůh milostivý a vítá doma všechny, kdo se odvrátí od svého hříchu.

Ježíš měl kolem sebe rostoucí zástupy. Neměl ale radost z pouhé zvědavosti. Šlo mu o opravdovou oddanost. Obrátil se ke svým následovníkům a s mrazivou otevřeností mluvil o rozdílu mezi tím, když je člověk divákem, nebo učedníkem…

Co děláme, když ztratíme něco cenného? Podobenství o ztracené ovci a ztracené minci nás seznamují s pastýřem a ženou, kteří vše odloží, dokud nenajdou to, co ztratili. Je to krásný obraz Boží lásky hledající ztracené hříšníky. Co nás chtěl Ježíš naučit o našem následování Boha a k čemu nás může dnešní text povzbudit?

Kdyby byl Ježíš dnes členem církve, myslíte, že by jen navštěvoval bohoslužby, možná něco občas přispěl, a jinak se nezapojil? Odpověď znáte. Jak se ale můžeme zapojit my? Jaké mám dary a proč jimi vlastně sloužit?

V Danielově posledním vidění je položena otázka: "Kdy nastane konec?". Důležitá otázka, která je spojena s naší touhou po poznání budoucích věcí. Jakou odpověď dostal Daniel a jaká jistota z textu pramení pro nás dnes?

Je společenství s druhými křesťany jenom duchovním luxusem a nadstavbou k osobní zbožnosti, nebo je spíše nezbytné pro prohlubování a obohacování každého věřícího? Pojďme společně hledat odpovědi v prvním kázání nové série “Církev jako #...”

Daniel 11 zaznamenává poselství od Boha, které Daniel obdržel, aby mu pomohl vzpomenout si na Boží věrnost uprostřed jejich těžkostí. I když pozemské říše povstávají a padají, Bůh je navždy na svém trůnu a je naší jedinou útěchou v životě i ve smrti. Zlo, které je nakonec ztělesněno v Antikristu, je předobrazem vzpoury lidí v průběhu dějin, kteří se stavěli do opozice vůči Boží vládě a panování. V tom všem je však Bůh neměnný. Přemůže každého, kdo se mu staví na odpor, a splní všechna zaslíbení, která dal svému lidu v Kristu Králi.

Na prahu nového roku nás Boží slovo zve k zahájení cesty modlitby. V dnešním žalmu krále Davida slyšíme nejen hlasitý projev Boží moci, ale také vidíme živé obrazy Jeho záchrany. Pojďme se spolu zamyslet nad Božím vysvobozením v našich životech a otevřeme svá srdce Božímu Duchu, aby nás vedl k vyjádření vděčnosti a chvály.

Když někoho miluješ, chceš s ním mluvit – a totéž by mělo platit i pro náš vztah s Bohem. V 9. kapitole knihy Daniel nacházíme úžasný příklad věrné modlitby. Horší je to s pochopením Boží odpovědi v podobě zjevení, které následuje … Daniel to pochopil.

Tento temný svět potřebuje Spasitele! Spasitele, který už přišel na svět. Při svém narození od mudrců dostal dar hodný krále – zlato. Ježíš je skutečně Pánem všech pánů, Králem všech králů. Ó, pojďme, pokloňme se Ježíši.

V Danielovi 8 se rozehrává další neuvěřitelně zajímavá scéna, kde prorok zažívá docela drama. Tato vidění jsou duchovním povzbuzením pro věřící v časech zkoušek a utrpení. Bůh nám tu vzkazuje, že i když se občas věci zdají neřešitelné, v konečném důsledku vždy vyhraje dobro nad zlem. Tak nám dává sílu a naději, abychom mohli čelit všem výzvám, co nám život přináší.

Propojení křtu a první adventní neděle najdeme v textu popisujícím začátek služby Jana Křtitele. Přijďte se potěšit vyznáním našich křtěnců a inspirovat se pohledem na duchovní rozměr obou událostí.

Poté, co Ježíš mluvil o pokání, položil někdo ze zástupu otázku: "Opravdu bude spaseno jen málo lidí?" Ježíšova odpověď – že jednoho dne se dveře do nebe zavřou a ti, kdo ho nepoznali, nebudou vpuštěni na věčnost s ním – je jednou z nejmrazivějších v celém Písmu. Zamysleme se spolu nad Ježíšovou odpovědí a připravme se na Advent.

Jaké je Boží království? A jak se každý z nás může na tomto království podílet? Navzdory zdánlivě malým předpokladům není Kristova proměňující moc v našem světě nijak omezena.

Když Ježíš v sobotu uzdravil zmrzačenou ženu, poskytl krásný – a kontroverzní – pohled na podstatu Božího "království". Ježíšův obdivuhodný čin lásky nám ukazuje jeho zájem o každého, kdekoliv, kdykoliv.

Když skupinu Galilejců postihla tragédie, někteří se zeptali Ježíše, zda se jim takové neštěstí přihodilo proto, že byli horší hříšníci. Odpověděl, že ne, ale pokračoval ve vysvětlování, že všichni lidé musí činit pokání ze svých hříchů, jinak zahynou. Bez pokání budeme všichni čelit spravedlivému Božímu soudu. Nepromarněme jeho milosrdnou trpělivost vůči nám a raději čiňme pokání, dokud je ještě čas.

V nové sérii vyučování s názvem „palčivé otázky“ začínáme se žhavým tématem „vyučování žen v církvi“. Po prozkoumání textů zejména z 1. listu Korintským 11,3-16; 1 Korintským 14,33-40 a 1. Timoteovi 2,8-15 bude následovat také diskuse.

Proč Ježíš řekl svým učedníkům, že přišel, aby na zemi přinesl rozdělení? Když Ježíš proměňuje náš život, často se zdá být vzhůru nohama, a to i našim nejbližším. Rozdělení sice není cílem křesťanství, ale může být jeho vedlejším produktem, protože evangelium radikálně mění naši oddanost.

Sečti dary, je tu díkůvzdání.

Bůh Nebúkadnesara ve snu varoval, aby činil pokání ze své vzpoury a pýchy, ale on pokračoval v hříchu a spoléhal na své vlastní království a autoritu. Boží velké milosrdenství dává každému člověku příležitost činit pokání a obrátit se k němu, ale pokud to odmítneme, čeká nás jeho spravedlnost. Pochopení Boží svrchovanosti nás buď vyprovokuje ke vzpouře, nebo nás přitáhne k pokornému sklonění se před tím, kdo ustanovuje a odstraňuje vládce země.

Každý z nás se setká s Bohem. Dřív nebo později. Jsme připraveni? V dnešním podobenství nám Ježíš připomíná potřebu i způsob ke správné přípravě na jeho druhý příchod.

Mnoho křesťanů odvádí od Kristova království bohatství nebo starosti, jako v Ježíšově podobenství o bohatém muži. Sebestřednost může pohltit každého. I když se necítíme bohatí, můžeme propadnout chamtivosti, a přitom si neuvědomovat krátkost našich dnů.

Opravdové, odvážné následování Krista: To je aktuální poselství Ježíše Krista i pro dnešek. Ježíš své následovníky vybízí, aby se vyvarovali pokrytectví, důvěřovali Bohu, když jsou pronásledováni, a nikdy se nedopustili neodpustitelného hříchu přičítáním působení Ducha svatého ďáblu. Docela odvážná témata, nemyslíte?

Když bylo třeba, Ježíš nechodil kolem horké kaše. Dnes se podíváme na jeho tři výtky na adresu učitelů zákona: zatěžovali lid zbytečnými pravidly, podíleli se na pronásledování proroků svými otci a žalostně odváděli lid od pravého klíče k Písmu, od Krista. I my bychom se měli cvičit v sebezkoumání, abychom byli opatrní a nesváděli ostatní na scestí.

V době plné nejistot k nám přichází starozákonní kniha Daniel se svým poselstvím o Boží svrchovanosti. První kapitola nám připomene okolnosti Danielova zajetí a jeho reakci na svízelnou situaci. Uprostřed našeho vlastního trápení můžeme vzhlížet ke Kristovu příkladu a spolehnout se na Boží zaslíbení.

Jakmile jednou uslyšíme evangelium, nemůžeme zůstat duchovně stát na místě: buď se přiblížíme Kristu nebo se od něj vzdálíme. Dokud nám Duch svatý neotevře oči, žijeme v temnotě a nevidíme světlo.

Je jen málo duchovních disciplín, které by byly obtížnější, a přesto tak nezbytné, jako je modlitba. Ježíš říká jasně: nikdy se nepřestávejte modlit! Náš Otec z nás má radost a chce se o nás starat. To ovšem není paušální příslib...

I když křesťanům hřích už nevládne, stále zůstává v našich životech. Každodenní pokání je proto nezbytné. Odpuštění není pocit, ale slib, že zapomeneme na křivdy, které jsme zažili. Ačkoli hřích má vždy nějaké následky, ti, kdo jsou milující a moudří, budou usilovat o smíření.

Můžeme nedůvěřovat Božímu zaopatření tím, že se staneme chamtivými a budeme očekávat víc, nebo tím, že se budeme přetěžovat, abychom se zaopatřili. Náš nebeský Otec ví, co je pro nás nejlepší, a zajímá se o naše potřeby. Díky tomu můžeme pilně pracovat, žít v bezpečí a být spokojeni v Boží dokonalé péči.

Každý věřící je občanem Božího království. Proč se ale modlíme "Přijď království tvé", jak nám to ukázal Ježíš? Když vyslovujeme tuto známou frázi, modlíme se za růst Božího království skrze obrácení. Žádáme, aby se Bůh stal jedinou autoritou našich životů, a s jistou nadějí očekáváme dovršení jeho vlády při jeho návratu.

Jsme-li Boží děti, snažíme se oslavovat Boží jméno ve všem, co děláme. Co ale znamená jeho jméno „posvěcovat“? Přijďte se zamýšlet nad další částí modlitby našeho Pána, Ježíše Krista.

Jak neuvěřitelně radikální je Ježíšovo učení v oslovení Boha jako „Otce“! Dnes začneme minisérii o modlitbě, ve které nás Kristus v prvé řadě vede k důvěře v Boha. Přijďte přijmout výzvu ke zdravým modlitebním návykům.

Dnešní příběh Marie a Marty ukazuje, že Marta měla špatné priority. Marie seděla u Kristových nohou a pozorně mu naslouchala. Ježíš Marii neopravoval za její činy, ale postoj. Jak moc je výkon důležitý pro nás?

V závěrečném zastavení nad proroctvím proroka Agea se zamyslíme nad významem svatosti v souvislosti s Božím požehnáním. Co konkrétně si z prorokovy výzvy máme „vzít k srdci“?

Následování Krista je spojeno s velkými nároky. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem, ale odmítli ho následovat kvůli jiným prioritám. Opravdové učednictví však neponechává žádný prostor pro výmluvy, kompromisy nebo polovičatost. Je velmi nebezpečné odkládat odpověď na Ježíšovu výzvu, protože nikdy nevíme, kdy budeme mít příležitost ji znovu slyšet.

Je dobré se ohlížet zpátky nebo raději hledět kupředu? Prorok Ageus dostal jasné slovo od Boha, které mělo povzbudit k obnově zničeného chrámu v Jeruzalémě. Dnešní zamyšlení odhaluje Boží srdce, zdroje a Jeho plány s námi.

Co popřát na novou cestu našim dnešním křtěncům (a vlastně každému, kdo chce následovat Krista)? I v tom nám je Ježíš příkladem při vyslání svých učedníků. Na něm se učíme, že nic hmotného nemůže nahradit ztrátu naší duše; skutečná radost znamená vzdát se toho, co nám tento svět nabízí. Jako Ježíšovi učedníci musíme být připraveni sdílet se světem "chléb života" a být ochotni pro něj žít i zemřít.

Co mají společného Den sousedů (dnes v Lužánkách v 10 h), svátek letnic, a příběh muže, co bydlel v hrobě? Přijďte si poslechnout do parku. :-)