Druhá kapitola knihy Nehemiáš nám ukazuje, že Boží dílo začíná pečlivou přípravou. Nehemiáš trpělivě čekal, modlil se, plánoval, nebál se požádat o pomoc a počítal s odporem. Naučíme se, že víra neznamená pasivitu, ale aktivní očekávání a zodpovědnou přípravu. Když Bůh otevře dveře, připravený člověk může jednat – a inspirovat druhé, aby se přidali k obnově.

První kapitola knihy Nehemiáš otevírá silným osobním příběhem modlitby, která se stává klíčovým tématem celé knihy. Nehemiášův úspěch při obnově Jeruzaléma nezačíná plány nebo činy, ale modlitbou – konkrétně modlitbou soucitnou, vytrvalou a hluboce osobní. Je to první z dvanácti zaznamenaných modliteb v této knize. Kniha začíná modlitbou v Persii a končí modlitbou v Jeruzalémě, čímž naznačuje, že skutečná obnova Božího lidu probíhá skrze rozhovor s Bohem.

Jonášův pád na dno moře – doslova i obrazně – je obrazem chvíle, kdy se člověk ocitá bez kontroly, vyčerpaný a zlomený. Ve 2. kapitole knihy Jonáš sledujeme modlitbu zoufalého člověka, který si uvědomuje, že Bůh je i v hlubinách. Může i náš pád být místem, kde nás Bůh potkává a obnovuje?

Závěrečné kázání ze série Když Duch dává se soustředí na největší z duchovních darů – lásku, jak ji popisuje apoštol Pavel v 1. Korintským 13. Tento text není pouze poetickým ideálem, ale praktickým měřítkem pro život jednotlivce i celé církve. Láska, která není popudlivá, nepočítá křivdy, neraduje se ze zla, ale z pravdy. Láska, která nese, věří, doufá a vytrvá. Taková láska je důkazem působení Ducha svatého v našich životech. Bez ní i ty nejlepší dary ztrácejí svou hodnotu.

Ve výčtu duchovních darů často nejvíce zaujmou ty viditelnější nebo mimořádné projevy Ducha. Apoštol Pavel však v listu Římanům připomíná i praktické dary – službu, vedení, štědrost či milosrdenství. Ačkoliv bývají přehlíženy, pro každodenní život církve jsou nepostradatelné. Nechme se Božím slovem povzbudit k věrné službě tím, čím nás Bůh obdaroval.

V Athénách, městě plném filozofie a otázek, apoštol Pavel přináší odvážné poselství: Bůh ustanovil den soudu a všem to potvrdil tím, že vzkřísil Ježíše z mrtvých. Při dnešním křtu budeme svědky dalších důkazů Kristovy moci – ve vyznání jedné sestry a tří bratrů. Co Pavlova promluva na Areopagu znamená pro křtěné – a pro nás dnes?

V životě každého člověka přicházejí těžké chvíle — bolest, zklamání, ztráta kontroly. Jsou to jen náhody, nebo mají hlubší smysl? Dnešní biblický text z listu Židům mluví o tom, že i nepříjemné situace mohou být cestou růstu, proměny, a dokonce i projevem hluboké Boží lásky. Ne sentimentální, ale pevné — takové, která se nebojí konfrontovat a formovat. Společně se zamyslíme nad tím, co by mohlo znamenat, že jsme vychováváni ne k pohodlí, ale k něčemu velmi dobrému.

Toto biblické studium se zaměřuje na tři dary Ducha svatého uvedené v 1K 12,8–9: slovo moudrosti, slovo poznání a víru. Společně budeme zkoumat, co tyto dary znamenají, jak se liší a jak mohou sloužit k budování církve. Studium nabídne biblický výklad, praktické příklady a prostor pro modlitbu a rozpoznání těchto darů v našich životech.

V Židům 11 čteme o lidech, kteří hledali smysl a oporu ve víře uprostřed nejistot. Jejich příběhy mohou oslovit každého, kdo někdy zápasil s otázkami života, důvěry nebo pochybností. Přijďte se inspirovat – ať už víru žijete, hledáte, nebo se jen chcete zastavit a zamyslet.

Duchovní dary jsou zvláštní Boží obdarování, která dává Duch svatý každému věřícímu k užitku celého společenství. V tomto vyučování si přiblížíme, co to duchovní dary jsou, proč jsou dány, jak se liší, a jak je můžeme rozpoznat a uplatňovat ve službě druhým. Zaměříme se na rozmanitost darů a jednotu, kterou Duch přináší do těla Kristova. Zveme vás k účasti na nové sérii vyučování s názvem ‚Když Duch dává‘

Zveme vás k prožití Zeleného čtvrtku formou společného zastavení u jednoho stolu. Během večera se budeme zamýšlet nad biblickými texty, které se tradičně čtou při židovské sederové večeři – sváteční večeři Pesachu, kterou slavil i Ježíš se svými učedníky před svou smrtí. Přiblížíme si jejich význam, symboliku a hluboké propojení s křesťanskou oslavou Večeře Páně. Přijďte se spolu s námi posadit ke stolu a nechat se oslovit poselstvím osvobození, naděje a lásky.

Kdo je starozákonní Melchisedech? Tajemná postava bez počátku a konce? A proč je pro nás důležité, že je Ježíš knězem právě „podle jeho řádu“? Vstupme spolu do hloubky listu Židům, kde se ukazuje Ježíš jako Věčný kněz, který nepřichází jen přinášet oběť – ale stává se sám obětí. Co to znamená pro naši důvěru, jistotu a naději dnes?

Ježíš není někdo, kdo sedí daleko na nebi a jen sleduje, co děláme – On ví přesně, jaké to je být slabý, pokoušený a zraněný, protože to všechno sám zažil. A právě proto nás zve, abychom k Němu přicházeli bez strachu, i když jsme na dně – rozumí nám a je připraven pomoci. Tento oddíl z listu Židům nám připomene, že Kristova oběť nám otevírá cestu k milosti, síle a naději, kterou tolik potřebujeme.

Život víry vyžaduje vytrvalost a důvěru v Boha. List Židům varuje před zatvrzelým srdcem a nevěrou, která Izraelcům zabránila vstoupit do Božího odpočinutí. Máme se poučit z jejich příběhu a držet se Krista. Jak odolat pokušení odpadnout? Jak nechat Boží Slovo proměnit naše srdce? Připojte se k zamyšlení a nechte se povzbudit k věrnosti až do konce.

Závěr listu Římanům oslavuje Boha, který zjevuje své dříve skryté tajemství – evangelium o Kristu. Pavel ukazuje, že Boží plán spásy byl po věky zahalen, ale nyní je zjeven všem národům k poslušnosti víry. Proč Bůh neodhalil svůj záměr dříve? Jak na toto zjevení odpovíme? Budeme přemýšlet o tom, jak nás Bůh upevňuje ve víře a jak máme reagovat na jeho slovo.

Rozdělení a nesvornost v církvi otevírají dveře nepříteli. Místo prosazování svého si musíme uvědomit, že patříme Bohu, a podřídit se Jeho vedení. Když mu věříme, můžeme usilovat o smíření, radovat se v každé situaci a najít pokoji v Jeho péči.

Víra a naděje jdou ruku v ruce – víra se opírá o Boží zaslíbení, naděje nás vede k radosti a pokoji. Apoštol Pavel ukazuje, že Kristus naplnil zaslíbení Izraele a otevřel cestu pohanům, aby všichni mohli zakoušet Boží milost. Jak v našem životě působí víra a jak naděje? Přijměme Boží výzvu k životu naplněnému radostí a pokojem.

Jak může tvoje víra skutečně něco změnit? Pavel mluví o tom, že opravdová změna začíná láskou – k lidem kolem nás i k Bohu. Ukazuje nám, jak odložit věci, které nás stahují dolů, a žít tak, aby to mělo smysl. Je čas probudit se a začít svítit, protože Kristův příchod je blízko.

Dnešní studium nás zve k zamyšlení nad tím, jak naše víra může prakticky proměňovat každodenní život a zářit Božím světlem do světa kolem nás. V textu z Filipským 2,12–30 objevíme povzbuzení k radostné poslušnosti. Inspiraci najdeme také v příkladech Pavlových spolupracovníků, Timotea a Epafrodita, kteří věrně sloužili Bohu i lidem.

Jak by měl křesťan nahlížet na autority a podřízenost státní moci? Text z Římanům 13,1-7 nám nabízí jedinečný pohled na Boží ustanovení autorit. Křesťanský život pod Boží vládou zahrnuje nejen svobodu v Kristu, ale také zodpovědnost být svědomitými občany. Místo abychom se bouřili proti vedení, máme své vedoucí ctít jako Boží služebníky, modlit se za ně a podřizovat se jim pro naše dobro a Boží slávu.

Skutečná láska k Bohu není jen o pocitech nebo slovech, ale o plném odevzdání každého aspektu naší bytosti. Náš novoroční verš z evangelia podle Marka 12,30 nás volá k tomu, abychom milovali Boha celým svým srdcem, myslí, duší i silou. Pojďme společně prozkoumat, jak tuto opravdovou lásku žít v každodenním životě.

Nový rok nás vybízí přehodnotit priority a zaměřit se na to, co má skutečnou hodnotu. Apoštol Pavel v listu Filipským 3,1-11 ukazuje, že největším ziskem je poznání Krista a život v Jeho spravedlnosti. Přijďte objevit, jak začít nový rok s předsevzetím, které přináší věčnou hodnotu.

Evangelista Matouš nám v 2. kapitole přibližuje událost, která přesahuje svůj čas: otázku mudrců z Východu, „Kde je ten král?“ Tato otázka rezonuje i dnes – nejen jako historický dotaz, ale jako výzva pro každého z nás. Kdo skutečně vládne našemu srdci? Je to Kristus, nebo něco jiného? Pojďme společně objevovat, co znamená uznat Ježíše jako krále ve světle Božího slova a jak tato pravda může proměnit náš život.

Pojďte s námi prozkoumat souvislost mezi jednotou a pokorou v životě křesťanského společenství. Jakým příkladem je pro nás v tomto Ježíšův postoj? Tento čtvrtek společně objevíme odpovědi!

Evangelium podle Matouše nezačíná idylickým popisem jeslí v Betlémě ani zpěvem andělského chóru. Místo toho nám nabízí rodokmen Ježíše Krista – pasáž, kterou možná při čtení spíše přeskakujeme. Tento rodokmen však zahrnuje čtyři matky, které bychom v genealogii vznešené osobnosti možná nečekali. Nebo snad ano?

Pojďme společně objevit, jak může Bůh proměnit naše životní výzvy v příležitosti ke svědectví a růstu. V oddílu Filipským 1:12–24 nám apoštol Pavel ukazuje, že i uprostřed utrpení můžeme nalézt radost a smysl, když svůj pohled zaměříme na Krista. Přijďte se inspirovat k životu plnému důvěry, odvahy a radosti, bez ohledu na okolnosti!

První adventní neděle nám připomíná příchod světla do temnoty – Ježíše Krista, který je nadějí pro tento svět. Vycházejíc z prorockých slov Izajáše 9, budeme rozjímat nad tím, jak Boží světlo proměňuje lidské životy a přináší nový začátek. Tento obraz nového života a Boží milosti bude zvláště aktuální při radostné události křtu, kdy budeme svědky přijetí tohoto světla do srdce člověka.

Osobní vírou v Ježíš Krista se stáváme součástí společenství. Součástí ohromného společenství církve, kde i když jsme každý jiný a máme jiné obdarování, patříme k sobě. Ale jak konkrétně by měla vypadat naše společná služba?

Samuelovy zachycují návrat krále Davida po Abšalómově vzpouře, jeho zápas s věrností a zradou a důležitost odpuštění a smíření. David čelí následkům minulých hříchů, kdy spravedlnost vyžaduje nápravu, a zůstává pevný ve víře v Boží ochranu. Jeho závěrečná píseň díků je oslavou Boží věrnosti a stálosti jako skály a útočiště. Tato pasáž je mocným svědectvím o důvěře, vděčnosti a spravedlnosti.

V Římanům 7 nás Pavel provází vnitřním zápasem, který známe všichni – napětím mezi touhou konat dobro a skutečností, že opakovaně padáme. „Nečiním dobro, které chci, ale zlo, které nechci,“ vyjadřuje tuto bolestně známou zkušenost. Vrcholí otázkou: „Kdo mě z pout mých vysvobodí?“ Tato kapitola nám připomíná, že zákon odhaluje naše hříchy, ale osvobodit nás nemůže. Potřebujeme Krista, který nám přináší naději, že nejsme ponecháni sami sobě, ale jsme v jeho rukou osvobozeni k novému životu v Duchu.

Apoštol Pavel v Římanům 5,1-11 mluví o radosti, kterou můžeme zažívat, když jsme ospravedlněni vírou. Mluví o tom, že se můžeme chlubit Bohem – radovat se z toho, co pro nás udělal. Kristus za nás zemřel, i když jsme si to nezasloužili, a díky němu jsme smířeni s Bohem. Ta radost není jen nějaký pocit, ale hluboká jistota, že Bůh je s námi a pro nás, a to nám dává sílu i radost, kterou můžeme sdílet s ostatními.

V našem studiu 2 knihy Samuelovi nám kapitoly 5 až 10 ukazují Davidovo rostoucí království a jeho vítězství nad nepřáteli, včetně dobytí Jeruzaléma a přivezení Archy. Uprostřed těchto úspěchů David ukazuje pokoru v modlitbě, když přijímá Boží “ne” ohledně stavby chrámu. Dalším projevem jeho laskavosti je pomoc Mefíbóšetovi, vnukovi Saula, kterého přijal do svého domu. David jednal s laskavostí a soucitem i přes svou moc a postavení, čímž ukázal, že je mužem podle Božího srdce.

Na den díkůvzdání se společně zamyslíme nad poselstvím 4. kapitoly listu Římanům, kde Pavlův příklad Abrahama odhaluje, jak Boží zaslíbení a věrnost posilují naši víru a dávají nám hluboké důvody k vděčnosti.

V naší sérii výkladů starozákonních knih Samuelových se zaměřujeme na Boží služebníky a jejich reakce na životní výzvy. Davidův příběh v nás může vyvolávat smíšené pocity – jeho život je plný kontrastů, je zároveň hříšníkem i svatým. Tento příběh o muži, který hluboce miloval Boha, ale často padal, nám připomíná nesmírnou velikost Boží milosti, která Davida neopustila ani přes jeho četná selhání.

Dnes večer dojdeme až na konec života krále Saula, který nepřestal pronásledovat nevinného Davida. Ale přešlapy, intriky a hřích se nevyhýbali ani Božímu služebníku Davidovi. Poučný je ale i respekt Abigail a boje za svobodu v závěru 1 knihy Samuelovy. Čemu se můžeme naučit z těchto příběhů?

Anotaci ke dnešnímu textu by pronásledovaný David napsal asi takto: „Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina.“ Boží služebník David je nám příkladem člověka, který svěřil svou cestu Hospodinu. Věděl, že Bůh má dokonalý plán i v té nejtěžší situaci života.

Na začátku dopisu římské církvi slyšíme Pavlovo pozoruhodné prohlášení o evangeliu, které kázal. Pavel byl odvážný ve sdílení dobré zprávy, kterou měl tak rád. Ona má moc zachránit kohokoli, bez ohledu na rasu, etnicitu nebo kulturu. Opravdu každý může prožít zachraňující moc evangelia skrze důvěru v Ježíše Krista.

Jaké jsou klíčové prvky pro rozvoj skutečného přátelství? Kapitoly 19 až 21 z první knihy Samuelovy líčí příběh velkého přátelství mezi Davidem a Jonatanem. Sledujeme-li, jak se jejich vztah vyvíjí a obstojí v náročných situacích, můžeme získat cenné poznatky pro budování vlastních hlubokých a trvalých přátelství.

Začínáme novou sérii kázání na základě listu Římanům, který představuje klíčový text apoštola Pavla pro pochopení teologických základů křesťanské víry. V dnešním úvodu budeme hovořit o významu vděčnosti za evangelium a připomeneme si, jak zásadní je sdílení duchovních darů a služba druhým pro budování a upevňování vztahů v církvi.

Příběh Davida a Goliáše je příběhem vítězství i zkoušek. Neztrácejme odvahu navzdory zkouškám, které nás potkávají. S Boží pomocí můžeme nad „obry“ v našem životě zvítězit.

Často idylicky zobrazovaný Ježíš drsně vyhnal obchodníky z nádvoří chrámu v Jeruzalémě. Proč to udělal? Co to znamená pro naše tělo, které je chrámem Božího Ducha? Jak můžeme chránit naše tělo a srdce, aby z nich nebylo “doupě lupičů”, ale “dům modlitby”?

Když dáváme dárky, doufáme, že jimi zlepšíme život obdarovaných nebo jim dokonce pomohou změnit svět k lepšímu. V podobenství o deseti hřivnách Ježíš svým následovníkům vyprávěl o králi, jehož dary byly také určeny k užitku, ne ke hromadění. Boží dar dobré zprávy o spasení, který jsme dostali při přijetí do jeho království, je určen k investování. Jak využíváme jeho dar evangelia?

Můžeme říct, že život Samsona je životem velkého a zároveň chybujícího hrdiny. Někteří jeho hrdinství srovnávají s Robinem Hoodem. Jak by se asi odvíjel Samsonův příběh, kdyby svůj život dal cele Bohu a chodil v Jeho síle? A co naše důvěra v Boha, který si nás dokáže použít navzdory našim chybám?

V dnešním úryvku z Lukášova evangelia nám Ježíš připomíná, že Bůh vždy přijímal pokorné a vzdoroval pyšným. Abychom zdědili věčný život, musíme se mu bezvýhradně odevzdat, protože jen skrze Boha je vstup do jeho království vůbec možný.

Podobně jako Gedeón jednal i soudce Jiftách velmi drsně. Jeho kruté jednání se nám v naší kultuře těžko chápe a soudí. Byl to také jen člověk, i on chyboval vůči Bohu. Všichni hřešíme proti Bohu, ale nás všechny chce Bůh použít. Otázkou je: Jsme Jeho služebníci?

Gedeonův příběh ukazuje, že Bůh může proměnit ty, kteří mu důvěřují a následují ho. Gedeon, původně ustrašený, byl andělem nazván „udatným bohatýrem“ a dosáhl vítězství nad Midjánci. Díky své víře a poslušnosti Bohu se stal mužem, jakým ho Bůh viděl. I my můžeme být proměněni, pokud Bohu plně důvěřujeme a dovolíme mu, aby nás vedl a posiloval v naplňování jeho úkolů.

Na začátku knihy Soudců vidíme, že Izraelci, stejně jako my, často důvěřovali něčemu jinému než Bohu. Když byli zoufalí, připomínali si Jeho sliby. I když jsme se rozhodli následovat Boha, často volíme nesprávné cesty vedoucí ke zkáze, dokud se neobrátíme zpět k Bohu. Navzdory našim hříchům nám Bůh slibuje odpuštění a svobodu, když k Němu voláme. I když jsme Bohu nevěrní, On zůstává věrný.

Ve Skutcích apoštolů Lukáš popisuje, jak Bůh použil Pavlovo hlásání evangelia, aby se dotkl srdce místní obchodnice jménem Lydie. Dnes uslyšíme svědectví dvou sester, které podobně jako Lydie zareagovaly na poselství evangelia a dávají se dnes pokřtít. Přijďte i vy, naslouchejte a udělejte další krok na cestě víry.

Kdo uvěří v Ježíše Krista, stává se novým stvořením. Bůh v nás žije prostřednictvím svého Svatého Ducha. Když skrze službu projevujeme Bohu naši lásku a úctu, Ježíš si nás použije jako své služebníky, kdekoliv budeme.

Vtělený Bůh Ježíš učil své učedníky skrze otázky. Celou řadu otázek nám dává i text ze začátku 17. kapitoly Lukášova evangelia. Dovolme Duchu svatému, aby nám otevřel vnitřní zrak pro zkoumání naší cesty víry před Bohem.