Mnoho lidí si myslí, že křesťanství je to, co se nesmí. Všimli jste si ale, že přikázání začínají v osmi případech „nebudeš“ a ve dvou „budeš“? Nikde tam ale nenajdeme „je zakázáno“…

Poslechněte si i přes závažný název povzbudivé kázání Pavla Smilka o vysvobození z otroctví a svobodě - Nesesmilníš

Budeš si vážit svých rodičů, to je první z přikázání, která definují vztahy mezi lidmi.
Když jsme procházeli pubertou, často nám rodiče připadli příliš konzervativní, příliš bojázliví, příliš… a taky úplně nechápaví. Vymezovali jsme se a říkali jsme si, že všechno budeme dělat úplně jinak a lépe. A když jsme se pak postavili na vlastní nohy… najednou jsme byli téměř stejní.

Poslechněte si záznam nedělního kázání Zdeňka Pokorného, ve kterém se zabýval závažnými důvody, proč je nutné, abychom ctili, vážili si rodičů - Cti svého otce i matku.

Dalším z příkazů tzv. Desatera Božích příkazů je, že nemáme zneužívat Božího jména. Jistě se shodneme na tom, že jen používání Božího jména nebo jeho Syna jako citoslovce je jedním z případů. A jaké jsou ty další případy? A proč by se to nemělo dít?

Pavel Coufal o tom hovořil ve svém nedělním kázání. Díky záznamu můžete nad tímto tématem přemýšlet i sami doma - Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.

Desatero není na rozdíl od lidských právních předpisů nepříjemný zákon. Je to živé nadějné vyznání víry v Boha, který Izrael přímo a potažmo i nás vyvedl a vyvádí z otroctví. Není nikdo jiný, kdo by to mohl udělat. To na nás platilo, než nás Bůh vyvedl, že jsme totiž vyměnili Boha za jeho pokřivený obraz a kdo ví co všechno dalšího. Vzdálili jsme se mu a tak jsme upadli do otroctví svých různých nečistých vášní. A jen Bůh mohl zaplatit výkupné. My na něj nemáme.

Jediný Bůh, není nikoho většího. Poslechněte si první z kázání z cyklu výkladů Desatera Božích přikázání, kterým nás provázel Pavel Coufal - Já jsem tvůj jediný Bůh.

Lidé, kteří usilují o spravedlnost, bývají v tomto světě terčem lidské nenávisti. Lidská srdce jsou tak pokřivená, že totiž toužíme po výhodách pro sebe a to bereme jako spravedlnost. Ale spravedlnost je spravedlností proto, že není subjektivní. Nejedná se totiž o spravedlnost v lidském právním pojetí, ale o Boží pohled.
Spravedliví lidé proto často zažívají pronásledování, které ale není projevem minutí se Boží vůle a Jeho hněvu. Ale naopak to znamená, že jdou po správné cestě a také jim patří místo v Božím království.

Kázání Pavla Coufala o tom, že být spravedlivý podle Božích měřítek má smysl, je k poslechu zde - Požehnaní ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost.

Nezabuješ! Tak to je celkem jasné příkázání. Ale pak vyvstávají otázky. Můžeme zabíjet zvířata nebo se to týká zabití čehokoli živého? A co když zabijeme nějakého člověka neúmyslně, je to také provinění proti přikázání? A co třeba potrat nebo sebevražda?
Ale i tak, je to všechno? Co všechno se dá vlastně zabít?

Nad různými aspekty tohoto přikázání se zamýšleli Jan a Zdeněk Pokorní. Záznam je k poslechu je zde - Nezabiješ.

Týden má 7 dní. A není tak dávná doba, kdy lidé pracovali 6dní pro vrchnost ať feudální nebo reprezentovanou dělnickou třídu(pracovní soboty) a jeden den měli lidé na své věci.
V současnosti se pracovní doba zkracuje a nejsou výjimky, kdy je pracovní doba i kratší než 40hod. týdně. Soboty a neděle se „odpočívá“. Ale co je ten odpočinek, který myslel Pán Bůh? Znamená to třeba vyrazit na nákupy a nerespektovat tak sobotu či neděli někoho jiného? Nebo dohnat doma, co se za týdne nestihlo?

O Božích představách, jaký má být den odpočinku hovořili Pavel Coufal a Pavol Andraško. Záznam je k poslechu zde - Pamatuj na den odpočinku.

Pán Bůh mluví. Nemluvil jen v minulosti a má co říct i v dnešní době a konkrétně do života každého člověka. Jak se pak aplikuje přikázání, že nebudeme mít jiného boha, než toho jediného Pána Boha, a že si ho nijak nezobrazíme?

Marek Žitný na to hledal ve svém čtvrtečním kázání odpovědi. Zaposlouchejte se a hledejte společně s ním - Nezobrazíš si Boha a nebudeš se tomu klanět.

Být solí země a světlem světa. To je téma tohoto kázání. Ale co to znamená být solí? Znamená to tu ostrou chuť, když olízneme prst „namočený“ předtím do nádobky, abychom zjistili, jestli jsou ty bílé krystalky cukr nebo sůl? Nebo místa, kde nic neroste, protože jsou slaná?
O tom všem Ježíš asi nemluvil. Ano, chuť čisté kuchyňské soli je ostrá. Pokud se dostane do rány, opravdu hodně to bolí. Ale protože je ostrá, je špatná? Protože existují soliska, kde je půda a voda slaná, jsou ta místa mrtvá? Naopak, na takových místech se dá najít život, který jinde nenajdete a který si musel vybojovávat své místo na slunci.

O tom jak „solit“ a „svítit“ podle Božích měřítek mluvil ve svém kázání Pavel Coufal. Poslechněte si jeho záznam zde - Jste pro svět nepostradatelní?

Pokoj je na světě vzácná komodita. Slyšíme o válkách, stávkách, lidé po sobě i v rozvinutých zemích střílejí. Takhle pokoj rozhodně nevypadá. Ale i kdyby se toto všechno nedělo, znamená to, že by byl na světě pokoj?
Všimli jste si, že v tom verši je sloveso „tvořit“ a ne „zachovávat“? Znamená to úsilí, rozhodnutí a námahu. Být tvůrcem pokoje je úkol pro každého z nás. Ale nutno říct, že pokoje se nedosahuje změnou okolností, tedy např. že o něčem nebudeme mluvit. Ale na druhou stranu je někdy změna okolností prostorem k nabrání sil.

Jak být moudrým a hledat a aktivně vytvářet pokoj? To je téma, o kterém ve svém kázání mluvil Tomáš Kratochvíl a jeho záznam je k poslechu zde - Požehnaní ti, kdo tvoří pokoj.