Co čeká lidstvo na konci dějin? Dá se zvítězit nad zlem, které se rozmůže? A když ano, tak jak?

Otroctví dnes u nás vnímáme jako svého druhu „univerzální zlo“. Přijde nám tak jasné, že je to naprosto špatně – a tak nepochopitelné, že to může někdo nevidět. A pak se podíváte do Bible a zjistíte, že svatý Bůh ho sice poměrně pečlivě reguluje a vyzývá pány, aby se ke svým otrokům chovali slušně… ale nikde ho jasně a výslovně neodsuzuje. Tak jak to tedy je? Má Bůh morální problém s otroctvím? A jestli ne, má skutečně právo říkat si „svatý“?

Když se lámou pečetě dějin, zdá se, že svět se rozpadá — války, hlad, smrt a pronásledování. Ale Jan dostává vizi, která ukazuje něco víc: nic se neděje mimo Boží svrchovanost. Je to Beránek, který otevírá pečetě. A uprostřed chaosu Bůh pečetí svůj lid — chrání ho, aby obstál. Kapitoly 6–7 nám připomínají, že dějiny nejsou v rukou vládců, mocností ani náhod, ale v rukou Toho, který byl zabit a přesto vládne.

Proč Bůh zasáhl právě prvorozené? Protože prvorozený znamená to nejdražší, budoucnost, pokračování života. Exodus ukazuje, že Bůh má právo na první a nejlepší, a že spasení přichází jen skrze krev Beránka. V Ježíši Kristu – Božím Prvorozeném – dostává toto téma své naplnění: On zemřel, aby jiní mohli žít.

Kniha Exodus navazuje na Genesis a ukazuje, jak Bůh plní svá zaslíbení: vyvádí Izrael z otroctví v Egyptě, uzavírá s ním smlouvu na Sinaji a přebývá uprostřed svého lidu ve svatyni. Exodus není jen příběh dávných událostí, ale živé svědectví o Božím charakteru – o jeho moci, věrnosti, svatosti i milosti. Vysvobození z Egypta se stalo ústředním obrazem spásy, ke kterému se Písmo stále vrací. Při pohledu na Exodus objevujeme nejen, kdo je Bůh, ale také co znamená být jeho lidem dnes: vysvobozeným, povolaným a vedeným Boží přítomností.

Jeden z dopisů do sborů v knize Zjevení, je zasílán do Laodikeje. Mimobiblické prameny říkají, že v té době to bylo bohaté město. Zdá se že spoléhání se na úspěch a vnější zabezpečení je něco, co prosáklo i do církve. Jak souvisí křesťanská vlažnost a pocit, že nic od Hospodina nepotřebujeme? Je něco víc, co nám chce Hospodin ukázat a my to zatím nevidíme? Zkusíme na to společně najít odpověď právě v listu do Laodikeje.

Když ve druhé a třetí kapitole knihy Zjevení Ježíš mluví k církvím v Asii, není jen podrobné rozebrání stavu církve. Jsou to osobní dopisy – „dopisy lásky”. Píše jim Ten, který je zná jménem, vidí jejich sílu i slabost a volá je zpět k první lásce. V těchto dopisech zaznívá povzbuzení, napomenutí i zaslíbení. To není chladný audit, ale pastýřský hlas Krista, který svoji církev miluje a připravuje na setkání s Ním.

Tato otázka láme hlavu nejednomu člověku. Které náboženství má pravdu? Nebo vedou všechny cesty k Bohu? Bible na tyto otázky dává odpovědi. Lidé se už velmi krátce po stvoření světa rozhodli žít bez Boha a jít si vlastní cestou. Bůh na lidstvo ale nezanevřel a dával se mu znovu a znovu poznávat. Podíváme se na příklad víry Abrahama a zjistíme, že každý z nás se musí rozhodnout, koho bude uctívat.

Kniha Zjevení má být čtena nejen teology, ale každým křesťanem. Úvodní kapitola nám ukazuje, že nejde o knihou hrůz, ale poselství naděje a zaslíbení. Kristus, oslavený Pán, stojí uprostřed své církve, a její budoucnost drží pevně ve svých rukou. Proto se nemusíme bát budoucnosti ani chaosu kolem nás.

Abychom správně pochopili evangelium, je třeba vrátit se na úplný začátek, porozumět tomu, co nám představuje stvoření. Není to jen o tom, že Bůh učinil vše, ale také o tom, že vše bylo krásné, dokud to člověk nezničil pádem do hříchu. Od té doby se odvíjí linka největší tragédie lidstva, ale také linka naděje, kterou nalézáme v Kristu.

Bůh nás každý den volá ke změně. Žijme tak, jak nás Bůh volá, a ne tak, jak nám říká svět.

Genesis je knihou začátků – od stvoření světa, pádu člověka a potopy až po povolání Abrahama a vznik Božího lidu. Ukazuje nám, kdo je Bůh, kdo jsme my, i jak od počátku jedná s lidstvem ve svém plánu spásy. Příběhy Genesis nejsou jen dávnou historií, ale základním rámcem víry a povzbuzením k důvěře v Boží zaslíbení.

Dává zbožný život smysl? Co vlastně zbožnost obsahuje a co přináší?

Když se lidé shromáždili, aby si po letech hříšného zanedbávání poslechli čtení Zákona, to, co slyšeli, na ně mělo praktický dopad. Jejich reakce na Zákon odhalila srdce lidí. Jejich věrnost, odhodlání, ale i potřeby.

Žalmy ukazují, že i Boží lidé čelí těžkostem, samotě a pochybnostem. David se ocitá na útěku, obklopen nepřáteli i vlastní slabostí. Nezastírá bolest, ale obrací ji v modlitbu – vylévá srdce před Hospodinem, který se stává jeho štítem, útočištěm a nadějí. I uprostřed tmy se rodí chvála a důvěra, že Bůh má poslední slovo. Tyto žalmy nás učí, že skutečná víra není útěk od zápasu, ale nalezení Boží přítomnosti právě uprostřed něj.

Boží slovo je živé a mocné! Hradby Jeruzaléma jsou obnoveny, ale ta nejdůležitější obnova teprve začíná: lid dychtivě naslouchá Božímu slovu a zažívá radost z Hospodina. Jak nás může obnovovat čtení Bible dnes a může být i pro nás radost z Hospodina naší silou ve zkouškách? O tom budeme mluvit při čtení Nehemjáše 8 kapitoly.

Účelem písní je vyjádřit myšlenky, pocity a nálady pomocí hudby a textu. Žalmista David napsal mnoho žalmů jako píseň pro Stvořitele. Co ho k tomu vedlo? Co je tak úžasného na stvořiteli, že je hoden, aby se o něm zpívalo v písních?

Majetek se nám může stát mamonem, za kterým jdeme nehledě na druhé, nebo naopak nástrojem, který používáme pro dobro druhých. Jaký postoj k majetku měl Nehemiáš a čím pro nás může být inspirací?

Co dokáže změnit lidskou povahu? Tuhle filozofickou otázku si klade jistá, dnes už celkem prastará počítačová hra a jedna z odpovědí zní: lítost. Jenže jestli jste někdy podobně jako žalmista něčeho upřímně litovali, tak víte, že na lítosti není vůbec nic filozofického. Spíš ji provází bolest, zármutek a žal nad tím, co se stalo a už se nedá odestát. U lítosti nad vlastními činy také až zázračná úleva, jako když konečně praskne naběhlý vřed – a spousta otázek týkajících se důvěry: Budou mi ještě někdy druzí věřit? A komu teď můžu věřit já?

Když děláme Boží dílo, setkáme se s odporem. Nehemjáš čelil výsměchu i hrozbám, ale nenechal se odradit. Společně se podíváme, co se z jeho příkladu můžeme naučit o víře, vytrvalosti a vedení uprostřed tlaku.

Je Bůh pro nás pouze vzdáleným hybatelem vesmíru nebo někým blízkým, kdo nám chybí když není po našem boku? Je pro nás kontrolorem našich výkonů nebo životodárným zdrojem síly, radosti a pokoje?

Tohle už není jen plánování – Boží lid povstává a jedná. Třetí kapitola Nehemiáše je důkazem, že když se spojíme pro jeden cíl, začíná skutečná proměna!

Nehemiáš 2,11–20 ukazuje, jak položit pevné základy pro společné dílo – skrze tichou přípravu, realistické pojmenování problému a víru v Boží vedení. Nehemiáš oslovuje lidi s vizí, která je pravdivá, sdílená a nadějná, a povzbuzuje je svědectvím o Božím působení. I přes výsměch nepřátel se lidé vzchopí k dobrému dílu, protože vědí, že Bůh jedná.

Žalmy 1 a 2 otevírají dveře do Knihy žalmů. Ukazují dvě cesty – cestu požehnaného člověka a cestu svévolníků – a zároveň odhalují vládu Božího Pomazaného nad světem. Kdo je tím Králem? A jak žít pod jeho vládou? Odpověď nacházíme v těchto dvou žalmech, které spojují každodenní život s věčnou Boží vládou.

Náš život je jako putování. Autor Žalmu 125, chce na své životní cestě pevně důvěřovat Bohu. K čemu se upíná tvoje víra a naděje?

Druhá kapitola knihy Nehemiáš nám ukazuje, že Boží dílo začíná pečlivou přípravou. Nehemiáš trpělivě čekal, modlil se, plánoval, nebál se požádat o pomoc a počítal s odporem. Naučíme se, že víra neznamená pasivitu, ale aktivní očekávání a zodpovědnou přípravu. Když Bůh otevře dveře, připravený člověk může jednat – a inspirovat druhé, aby se přidali k obnově.

Dokážeme dnes říct, co je pravda? A jsme schopni se za pravdu také postavit a bojovat za ni? Mistr Jan Hus se ve svém životě řídil zásadou, že chce stát na poznané pravdě. A dokonce se dokázal s radostí zbavit svého předchozího přesvědčení, pokud z Bible pochopil, že věří něčemu, co pravda není. Věděl, že Ježíš Kristus, Boží Syn, nabízí lidem pravdu, která dokáže osvobodit od hříchu, ďábla i smrti. Sám se proto nebál hrozeb, klateb i smrti, ale zůstal věrný Bohu a pravdě až do konce.

První kapitola knihy Nehemiáš otevírá silným osobním příběhem modlitby, která se stává klíčovým tématem celé knihy. Nehemiášův úspěch při obnově Jeruzaléma nezačíná plány nebo činy, ale modlitbou – konkrétně modlitbou soucitnou, vytrvalou a hluboce osobní. Je to první z dvanácti zaznamenaných modliteb v této knize. Kniha začíná modlitbou v Persii a končí modlitbou v Jeruzalémě, čímž naznačuje, že skutečná obnova Božího lidu probíhá skrze rozhovor s Bohem.

Mají i necírkevní lidi šanci na Boží milost? A mají šanci na Boží milost “církevní zabedněnci”? Mají. Ti první i ti druzí. Ale jen když pochopí, jaký je BŮH a podřídí se Mu. Víš, jaký skutečně je?

Jonášův pád na dno moře – doslova i obrazně – je obrazem chvíle, kdy se člověk ocitá bez kontroly, vyčerpaný a zlomený. Ve 2. kapitole knihy Jonáš sledujeme modlitbu zoufalého člověka, který si uvědomuje, že Bůh je i v hlubinách. Může i náš pád být místem, kde nás Bůh potkává a obnovuje?

Závěrečné kázání ze série Když Duch dává se soustředí na největší z duchovních darů – lásku, jak ji popisuje apoštol Pavel v 1. Korintským 13. Tento text není pouze poetickým ideálem, ale praktickým měřítkem pro život jednotlivce i celé církve. Láska, která není popudlivá, nepočítá křivdy, neraduje se ze zla, ale z pravdy. Láska, která nese, věří, doufá a vytrvá. Taková láska je důkazem působení Ducha svatého v našich životech. Bez ní i ty nejlepší dary ztrácejí svou hodnotu.

Ve výčtu duchovních darů často nejvíce zaujmou ty viditelnější nebo mimořádné projevy Ducha. Apoštol Pavel však v listu Římanům připomíná i praktické dary – službu, vedení, štědrost či milosrdenství. Ačkoliv bývají přehlíženy, pro každodenní život církve jsou nepostradatelné. Nechme se Božím slovem povzbudit k věrné službě tím, čím nás Bůh obdaroval.

V Athénách, městě plném filozofie a otázek, apoštol Pavel přináší odvážné poselství: Bůh ustanovil den soudu a všem to potvrdil tím, že vzkřísil Ježíše z mrtvých. Při dnešním křtu budeme svědky dalších důkazů Kristovy moci – ve vyznání jedné sestry a tří bratrů. Co Pavlova promluva na Areopagu znamená pro křtěné – a pro nás dnes?

Téma se věnuje vztahu mezi křesťanstvím a rychlým rozvojem umělé inteligence – od jejích počátků po dnešní generativní modely a jejich dopad na víru a společnost. Ukazuje rizika i výzvy, které AI přináší, včetně manipulace s biblickým učením a oslabení poselství evangelia. Důraz je kladen na biblický pohled, eschatologickou naději a odpovědný přístup k technologiím.

Každý z nás máme své touhy a přání. Některé jsou dobré jiné pošetilé a některé nemoudré. V Mojžíšově modlitbě vidíme tři důležité touhy, které bychom jako křesťané měli mít také. Touhy, které mají velký vliv na náš duchovní život.

Když přijde na dary, které vypadají jaksi „nadpřirozeněji“ než jiné, vyrojí se kolem nich logicky spousta otázek: Opravdu je Bůh ještě pořád dává? Není to všechno jen podvod? K čemu jsou vlastně dobré? Stojí to vůbec za všechny ty zmatky? S těmito a možná i dalšími otázkami na mysli se tedy zkusíme společně podívat na dary jazyků, proroctví a výkladu jazyků.

Tvoje víra v Ježíše musí být vidět v každodenním životě.

Toto biblické studium se zaměřuje na tři dary Ducha svatého uvedené v 1K 12,8–9: slovo moudrosti, slovo poznání a víru. Společně budeme zkoumat, co tyto dary znamenají, jak se liší a jak mohou sloužit k budování církve. Studium nabídne biblický výklad, praktické příklady a prostor pro modlitbu a rozpoznání těchto darů v našich životech.

V životě každého člověka přicházejí těžké chvíle — bolest, zklamání, ztráta kontroly. Jsou to jen náhody, nebo mají hlubší smysl? Dnešní biblický text z listu Židům mluví o tom, že i nepříjemné situace mohou být cestou růstu, proměny, a dokonce i projevem hluboké Boží lásky. Ne sentimentální, ale pevné — takové, která se nebojí konfrontovat a formovat. Společně se zamyslíme nad tím, co by mohlo znamenat, že jsme vychováváni ne k pohodlí, ale k něčemu velmi dobrému.

Toto biblické studium se zaměřuje na tři dary Ducha svatého uvedené v 1K 12,8–9: slovo moudrosti, slovo poznání a víru. Společně budeme zkoumat, co tyto dary znamenají, jak se liší a jak mohou sloužit k budování církve. Studium nabídne biblický výklad, praktické příklady a prostor pro modlitbu a rozpoznání těchto darů v našich životech.

V Židům 11 čteme o lidech, kteří hledali smysl a oporu ve víře uprostřed nejistot. Jejich příběhy mohou oslovit každého, kdo někdy zápasil s otázkami života, důvěry nebo pochybností. Přijďte se inspirovat – ať už víru žijete, hledáte, nebo se jen chcete zastavit a zamyslet.

Duchovní dary jsou zvláštní Boží obdarování, která dává Duch svatý každému věřícímu k užitku celého společenství. V tomto vyučování si přiblížíme, co to duchovní dary jsou, proč jsou dány, jak se liší, a jak je můžeme rozpoznat a uplatňovat ve službě druhým. Zaměříme se na rozmanitost darů a jednotu, kterou Duch přináší do těla Kristova. Zveme vás k účasti na nové sérii vyučování s názvem ‚Když Duch dává‘

Co znamená být někomu opravdu nablízku? Jak se to projevuje v církvi? V Janově evangeliu čteme o ženě, kterou ostatní rychle odsoudili. Ježíš ale reaguje jinak – vytváří bezpečný prostor, který vede ke změně. Co se od něj můžeme naučit? Pojďme o tom společně přemýšlet.

Zveme vás na večer povídání a rozhovorů s účastníky zájezdu Inspiration 2025, který vedl po církvích v Estonsku a Lotyšsku letos v březnu. Pět ze sedmnácti členů misijní výpravy se s vámi podělí o autentické zážitky, nečekané momenty, kulturní rozdíly i humorné situace, které na cestě zažili. Tato zkušenost se pro mnohé stala hlubokou inspirací – nejen pro jejich osobní víru, ale i pro život církve u nás doma.

Zveme vás k prožití Zeleného čtvrtku formou společného zastavení u jednoho stolu. Během večera se budeme zamýšlet nad biblickými texty, které se tradičně čtou při židovské sederové večeři – sváteční večeři Pesachu, kterou slavil i Ježíš se svými učedníky před svou smrtí. Přiblížíme si jejich význam, symboliku a hluboké propojení s křesťanskou oslavou Večeře Páně. Přijďte se spolu s námi posadit ke stolu a nechat se oslovit poselstvím osvobození, naděje a lásky.

Ježíš byl na zemi Božím Beránkem a ,v nebi je dokonalým Veleknězem. Jaký to dnes má vliv? Naprosto zásadní! Přijďte si to poslechnout.

Kdo je starozákonní Melchisedech? Tajemná postava bez počátku a konce? A proč je pro nás důležité, že je Ježíš knězem právě „podle jeho řádu“? Vstupme spolu do hloubky listu Židům, kde se ukazuje Ježíš jako Věčný kněz, který nepřichází jen přinášet oběť – ale stává se sám obětí. Co to znamená pro naši důvěru, jistotu a naději dnes?

Dali byste si kašičku, nebo stejk? Mlíčko, nebo kofolu? Potřebujete, aby vám někdo pořád dokola opakoval, že vás Ježíš miluje a všechno vám odpustil, nebo už skousnete a dokážete rozžvýkat i nějakou tužší stravu? Podotýkám, že ve svém vlastním zájmu: máte-li v lese či v životě nosit těžká břemena, kašičková strava prostě a jednoduše dospělému nestačí. A zůstat věčným dítětem možná zní lákavě, jenže ve skutečnosti vůbec není o co stát.