Klimatická krize, populační nárůst, vyčerpání neobnovitelných zdrojů, vymírání druhů. To jsou aktuální problémy, která hýbou dnešním světem. Jaký je křesťanský postoj k těmto tématům? Ať už si to uvědomujeme nebo ne, každý z nás k přírodě zaujímá nějaké stanovisko a ovlivňuje budoucnost naší planety. Dal nám Bůh instrukce, jak se o zemi starat? V návaznosti na 4. kapitolu knihy Radikální učedník od Johna Stotta se budeme věnovat právě těmto otázkám.

Co je duchovní dospělost a jak vlastně křesťan dospěje? Jak můžeme k duchovní dospělosti růst, případně v tom pomáhat druhým? O těchto otázkách budeme společně uvažovat a diskutovat. Osnovou nám bude třetí kapitola knihy Johna Stotta „Radikální učedník“.

Uzavíráte rádi smlouvy? Že je to ošemetná věc? Možná, zvláště když se jedná o naše závazky a povinnosti. Ale co takhle smlouva o spojenectví a pomoci? Že to taky často neklapne? Pojďme se spolu podívat na to, jak to vypadá, když Bůh uzavře smlouvu s člověkem. Budeme společně pokračovat ve sledování životního příběhu Abrama, kterého sám Bůh, stvořitel nebe i země, pozval ke strategickému partnerství.

Radikální učedník se vyznačuje podobností svému učiteli. Inspirací k přemýšlení nad naší (ne)podobností Kristu nám bude 2. kapitola knihy Johna Stotta “Radikální učedník”. Uvedeme si příklady z Nového zákona, které nám pomohou vidět praktické dopady na náš život.

Lot se nechal snadno ovlivnit okolím a padl v bitvě do zajetí. Abramovo strategické pronásledování a záchrana jeho synovce nám připomíná Kristovu výzvu k záchraně hynoucích lidí v našem světě. Čemu se můžeme naučit z této těžké lekce ze života Lota?

Začínáme osmidílnou sérii podle knihy Johna Stotta "Radikální učedník". Otevřeme Boží slovo, abychom se zamysleli nad prvním tématem "Nekonformita". Byli jsme povolání ke svatosti a "nepřizpůsobujte se tomuto světu." Co je svatost a jaký je svět, kterému se nemáme přizpůsobovat?

Hádky v jakékoli podobě jsou zlem, které pramení z naší hříšné přirozenosti. Ve 13. kapitole knihy Genesis se Abram a Lot dostali do sporu mezi svými pastýři a Abram si zvolil cestu pokoje. Prozkoumáme spolu kořeny a důsledky hádek, i cestu z nich. Jak můžeme díky Kristu být ve svých vztazích tvůrci pokoje?

Abraham, muž víry, se dostal do potíží a vyřešil si to bez Boha po svém. Co mu to přineslo? A co přináší naše „zkratky“ bez Boha do našich životů? Jednáme na základě našich emocí nebo vírou?

Bůh jedná od stvoření až po dnes. Naše poslušná odpověď na jeho výzvu a záměr může mít dopad daleko za hranicemi toho, co vidíme. Abram se vydal na cestu víry v naprosté důvěře, oddán Božím záměrům, které s ním Bůh zamýšlí. V následující sérii kázání se zamyslíme nad tím, čím se vyznačuje naše vlastní cesta.

Jak zcela prakticky vítězit v duchovním boji s našim protivníkem ďáblem, navzdory naší slabosti. Přijďte se společně ohlédnout za tím, co už víme, a připomenout si pravdu o našem vítězství v Kristu.

Jaké mají být vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci? Je možné aplikovat rady staré 2000 let i dnes?

Dnes je velký den! Budeme svědky křtu ponořením 14 sester a bratrů v Kristu. Také pro ně platí, že Bible není obyčejná kniha. Je to Boží zbraň. Tato jasná, autoritativní a relevantní kniha je zásadní pro poznání Boha, ale také pro celý náš život víry s Kristem. Pomáhá nám vytrvat na správné cestě, uschopňuje k obraně před ďáblovým obviňováním, a také…

Srdečně vás zveme na amatérskou talkshow dvou celkem mladých tatínků. A o čempak? Inu, třeba o tom, jak zacházet se svými maličkými či drzými puberťáky, abychom je zbytečně nevytáčeli. Ale taky o tom, jak by se měly děti chovat ke svým rodičům. Protože věřte, nevěřte, i my jsme kdysi byli děti a ještě si z toho leccos pamatujeme.

Vezměte štít víry. Nepřítel je krutý a neúprosný, ale Kristus zvítězil a jeho vítězství je také naším vítězstvím.

Na to, kolik bylo o manželství napsáno stohů moudrých knih, je v tomhle ohledu samotná Bible poněkud skoupá na slovo. Přesto, nebo možná právě proto bych ji chtěl doporučit vaší pozornosti. Jde totiž o naprosté základy – základní povinnosti, které se nevyplácí zanedbat, a základní potřeby, jež je třeba naplnit.

V dalším pokračovaní tématu duchovní boj budeme mluvit o botách. Pro nás jsou neoddelitelnou součástí života, máme více druhů a jsou určené na různé příležitosti. Je dobré mít kvalitní boty, které padnou. Bible taky mluví o botách, ale takových, které přináší pokoj. Co jsou to za boty? Máš takové boty obuté nebo čekají ve tvém botníku?

Jak je možné být v dnešní pohnuté době neustále vděčný?

Ať si to uvědomuji nebo ne, denně jsem pod palbou satanových šípů strachu, zklamání, pochybností. Jak se mám účinně bránit?

Nad textem z Filipským 1 kapitoly si budeme klást mimo jiné tyto otázky: Na čem vám opravdu záleží? Máte nějaké utrpení pro Krista? Jak těžké je pro vás radovat se uprostřed soužení?

Stůjte opásáni pravdou. Je to pro nás dnes ještě vůbec důležité? A co to vlastně je pravda? V době, kdy se neválčí s mečem, ale mnohem sofistikovaněji? A v době, kdy je přece důležité to hlavně cítit...

Čím svůj život plníme, se odráží na způsobu života, který žijeme. Text, kterým se budeme zabývat, mluví o dvou způsobech, jak můžeme plnit život. Jeden vede k chvalozpěvu a radosti, druhý k prostopášnosti. Čím a jak se plnit, aby z našeho nitra zněly chvály?

Stejně jako učedníci na cestě do Emauz často nevíme, co má Ježíš za lubem. Naštěstí stejně jako On měl trpělivost s nimi, má trpělivost i s námi. Odkazuje nás zpět k Božímu slovu a vyzývá svůj lid, aby čekal na moc Božího Ducha. Jak ukazuje Bible a dějiny, křesťané vyzbrojení Slovem a Duchem mohou změnit svět.

Člověk byl stvořený k životu s Bohem. Co to znamená? Jak mám prakticky "žít s Bohem?" Apoštol Pavel nám v dopisu Efeským zanechal několik pokynů jak se svým životem máme před Bohem moudře nakládat.

Kristus je vzkříšený! Haleluja! Přijďte se radovat i poučit z Ježíšovy lekce nezaslouženého odpuštění a z dobré zprávy o novém životě, kterou Ježíš ukázal apoštolu Petrovi.

Pojďme společně projít události Velkého pátku, od chvíle, kdy byl Ježíš zrazen, všichni ho opustili, byl souzen, až po jeho smrt na kříži. Jak se to celé dotýká mně?

Kdo je skutečně Ježíš? Je obětním beránkem nebo svrchovaným vládcem? A jak jej mohu poznat?

Jeden z nejvýraznějších příkladů Ježíšovy pokory se odehrál v noci, kdy byl zrazen: Stvořitel umyl nohy učedníkům, které stvořil – včetně svého zrádce. Abychom byli jako Kristus, musíme být i my ochotni sklonit se a sloužit lidem kolem sebe – nejen svým přátelům, ale i nepřátelům.

Člověk by ideálně v noci, kdy je tma, měl spát a přes den, kdy je světlo, být aktivní a žít naplno. Biblický text, který budeme probírat používá obraz tmy a světla k tomu, aby poukázal na duchovní realitu ve které žije každý člověk bez rozdílu. Jsme povolání žít ve světle, kde jsou věci jasně viditelné. Naopak ve tmě, bez světla, nevíme kam jdeme a konec naší životní cesty může být velice nepříjemným překvapením.

“V církvi je to jako v rodině,” říká nám v tomto oddíle Pán Ježíš. A i když nevím, jak přesně to vypadalo v té vaší, přesto bych se divil, kdybyste třeba svého nejstaršího bráchu oslovovali: “Můj mistře, vzácný učiteli, (svatý) otče.” Je to tak správně. Koneckonců, i když vás budou titulovat jako “Generální manažerku úklidu”, stejně odedřete práci zcela obyčejné uklízečky – a dostanete její odměnu.

Přednáška k výročí 430 let od narození posledního biskupa staré Jednoty bratrské.

Bez služby zaměřené na evangelium hrozí, že se církev bude řídit jen přáními a pocity. Slova apoštola Pavla o jeho vlastní službě jsou vzorem jak pro jeho dobu, tak pro všechny služebníky evangelia i dnes. Během své služby uplatňoval dvojí strategii: snažil se, aby Boží slovo bylo všem známé a aby Boží lid byl co nejvíce zralý.

Přijde křesťan v životě o něco důležitého, když bude usilovat o mravní čistotu? Nebo naopak mnoho získá?

Co to znamená zarmucovat Ducha svatého? Proč je tak důležité zanechání nespravedlnosti a napodobování Krista v jeho laskavosti a odpuštění? Chovat v sobě negativní emoce vůči lidem nebo okolnostem, které nám způsobily bolest, se zdá být poměrně neškodné. K čemu nás povede dnešní oddíl?

Církev může být někdy pro lidi složitou křížovkou. Je takový i náš sbor, nebo dává odpovědi na životní hádanky?

Ať se nám to líbí nebo ne, duchovní dospívání je neodmyslitelně spojeno se zapojením do místního společenství církve. Právě tam dorůstáme pravdivosti v lásce, právě tam máme jedinečnou příležitost podílet se na společné službě evangelia.

Apoštol Pavel radí mladému kazateli, jak správně pečovat o vdovy, ale také jak se chovat ke starším i mladším mužům a ženám. Církev hraje důležitou úlohu v pomoci potřebným, ale péče o příbuzné je nespornou křesťanovou povinností.

Ztráta bývá nepříjemná. Ve vztahu můžeme ztratit věci, které nám chybět nebudou, ale můžeme přijít i o ty, které jsou pro vztah životně důležité. Které to jsou? Odpoví nám lektoři Motivačních víkendů pro manželské páry na Slovensku manželé Staroňovi.

Bůh je stvořitelem a Pánem církve, jinak řečeno domácnosti křesťanů zde na zemi. Tyhle domácnosti tvoříme my, různí lidé. Kdo do této domácnosti může patřit a jak se k ní připojit? Můžeme být v domácnosti s hříšníkem? Kdo je hříšník a jak taková domácnost vypadá? Nad tématem domácnosti s hříšníky se budeme zamýšlet pokračováním v dopise 1 Timoteovi 1, 12-20.

Církev je v Novém zákoně přirovnávána k tělu, které je tvořeno duchovně nově narozenými křesťany a hlavou je Pán Ježíš. Jak je možné, aby toto tělo - církev zdravě rostlo a co pro to můžeme udělat my, v našem sboru? Apoštol Pavel se nad tím zamýšlí v listu Efezským 4,7-13.

V nové sérii kázání s názvem „U nás doma“ se budeme zamýšlet nad tématy z 1. listu Timoteovi. Domov poskytuje jistotu a bezpečí. A stejně jako chráníme fyzický domov, je třeba chránit naše domovy a společenství i duchovně. Falešné křesťanství je pro církev i dnes velkou výzvou. Jak poznáme zdravém učení, abychom mohli i „u nás doma“ správně žít svou víru a rozpoznat omyly v učení?

Apoštol Pavel nám připomíná, že v církvi nejde o jednu organizaci. V Kristu jsme povoláni k jednotě, která se vymyká kulturním očekáváním, a svědčí o Boží moci a milosti. Co tato jednota v Duchu znamená a proč na ní záleží?

Když Bůh někoho zachrání, přijímá ho do své rodiny, bez ohledu na jeho/její postavení. Duch svatý v každém křesťanovi působí. Když církev funguje jako rodina, přináší to slávu Bohu a růst a povzbuzení každému členu.

Poté, co se Pavel v listu Efezským 3 modlil za své čtenáře, začal chválit dokonalého a mocného Boha, který vyslyší naše prosby. Naše chvály je třeba zakládat na chápání Boha jako Stvořitele, jak se nám zjevuje v Bibli. Jak u Boha hledat milost a moc, a žít tak, abychom mu přinášeli chválu?

Ježíš řekl: "Odejdu-li však, pošlu ho k vám." Myslel tím Ducha svatého. Jaké místo má Duch svatý v mém životě? Jak můžu vědět, že ho mám, kde je a jak se má Jeho moc projevovat prakticky?

Klečíš někdy při modlitbě nebo je to pro tebe příliš nekomfortní? Co tímto postojem dáváme Bohu najevo? Možná se častěji modlíme za své potřeby a touhy, než za druhé lidi. Ale co kdybychom Boha prosili za to, aby naplnil druhé lidi svojí láskou a Ježíš se zabydlel v jejich srdci?

Známé verše z konce Matoušova evangelia jsou tzv. Velkým posláním pro všechny následovníky Pána Ježíše Krista. K čemu nás vlastně vede Ježíš v našich obyčejných životech, když nám dává tak neobyčejné poslání.

Tato biblická pasáž rozvíjí čtvrté přikázání. Hospodin nám přikazuje, abychom dodržovali sobotu, den odpočinku po šesti dnech práce – den, kdy se máme občerstvit. V centru odpočinku je výzva, abychom pamatovali: „a pamatuj“ (Dt 5,15). Sobota a paměť spolu hluboce souvisejí, ale jak a proč?

Má dodržování dne odpočinku dnes smysl? Obchodníci by kvůli zisku rádi prodávali 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Necháme se ovlivnit tímto smýšlením? Je ve svěcení soboty zakódován nějaký hlubší smysl?