Ježíš řekl: "Odejdu-li však, pošlu ho k vám." Myslel tím Ducha svatého.
Jaké místo má Duch svatý v mém životě? Jak můžu vědět, že ho mám, kde je a jak se má Jeho moc projevovat prakticky?
Klečíš někdy při modlitbě nebo je to pro tebe příliš nekomfortní?
Co tímto postojem dáváme Bohu najevo? Možná se častěji modlíme za své potřeby a touhy, než za druhé lidi. Ale co kdybychom Boha prosili za to, aby naplnil druhé lidi svojí láskou a Ježíš se zabydlel v jejich srdci?
Známé verše z konce Matoušova evangelia jsou tzv. Velkým posláním pro všechny následovníky Pána Ježíše Krista. K čemu nás vlastně vede Ježíš v našich obyčejných životech, když nám dává tak neobyčejné poslání.
Tato biblická pasáž rozvíjí čtvrté přikázání. Hospodin nám přikazuje, abychom dodržovali sobotu, den odpočinku po šesti dnech práce – den, kdy se máme občerstvit. V centru odpočinku je výzva, abychom pamatovali: „a pamatuj“ (Dt 5,15). Sobota a paměť spolu hluboce souvisejí, ale jak a proč?
Má dodržování dne odpočinku dnes smysl? Obchodníci by kvůli zisku rádi prodávali 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Necháme se ovlivnit tímto smýšlením? Je ve svěcení soboty zakódován nějaký hlubší smysl?
Evangelium o Ježíši Kristu není hádanka, kterou lze vyřešit lidskou dedukcí nebo rozumem, ale zázrak, který lze poznat pouze životodárným působením Ducha svatého.
Novoroční kázání na verš sboru pro rok 2022 zní: “Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce...” Tuto výzvu najdeme v Bibli ve Staré i Nové smlouvě. Najdeme pro ni místo i v našem srdci?
Slyšeli jsme už, kdy a kde Vánoce začaly, a také i to, kdo je první slavil. Ale za jakých okolností se odehrály a co vedlo k tomu, že i my se dnes můžeme radovat z dobrého poselství Vánoc? Pojďte se společně s námi zamyslet nad závěrečnou částí zákulisí Vánoc.
Dnes nahlédneme do zákulisí Vánoc s otázkou: Kdo první zaslechl zvěst anděla a jak ji přijal? Proč toto poselství o spasení pro všechny lidi rezonuje i s námi dnes? A jaká bude tvoje odpověď na tuto radostnou zprávu?
Nepokoj je důsledkem rozdělení. Pokoj je tam, kde je jednota. Pokoj je tam, kde prožíváme přijetí a bezpečí. Co dnes prožívá každý z nás? O čem svědčí napětí ve společnosti, rodinách, církvi? Pojďme společně hledat v Bibli zdroj pokoje i důvody rozdělení a nepřijetí v církvi 1. století i dnes. Můžeme získat pokoj nezávislý na okolnostech?
V naší sérii “Zákulisí Vánoc” se tentokrát podíváme do Betléma, kde skutečně Vánoce začaly. Jaký význam má právě toto místo a co nám to prozrazuje o Božím plánu s každým z nás?
Vánoce se staly neoddělitelnou součástí naši kultury. Ke konci každého roku nastává období příprav na tyto svátky. Zákulisí této události, kdy skutečně začaly a co je jejich podstatou, nám pomáhá si uvědomit, jak se na tyto svátky připravit a na co skutečně nezapomenout.
Chtěli byste mít "osvícený vnitřní zrak"? "Rozumět všem tajemstvím a obsáhnout všechno poznání," jak tuhle psal apoštol Pavel? Nu, tak to vám bohužel nepomůžu. Takhle bombastické věci nám tady Bible rozhodně neslibuje. Ale stejně je lepší aspoň něco vidět, než být dočista slepý – a pro duchovní zrak srdce to možná platí ještě víc než pro ten tělesný. Zvlášť když se stmívá.
Kde najít Boha? Potřebujeme dnes ještě vůbec církev? Mezi základní potřeby našeho života patří pocit jistoty, bezpečí, nalezení smyslu života, naděje do budoucna. To lze nalézt jen u Boha, v Jeho blízkosti. Ale jak se tam dostat? Bůh je svatý, oddělený a my jsme lidé hříšní...
Při psaní Pavlova dopisu do Efezu chtěl autor vysvětlit, jak to, že jsme v Kristu, ovlivňuje každodenní život věřícího člověka. Duch svatý nás vede a posiluje k životu pro Boží slávu.
Vděčnost projevujeme vůči svému dárci. Můžeme být vděční za mnoho věcí, no né stále je vidíme. V textu, který budeme probírat ve čtvrtek je ukryto tolik požehnání od Boha směrem k nám lidem, které nás samo o sobě přemáhá ke „smršti díků“.
Oheň a led. Slova a činy. Láska a nenávist. Apoštol Jan nás opakovaně vybízí, abychom se navzájem milovali – ale zároveň je mu jasné, že mnohem snáz nenávidíme nebo milujeme způsobem "buď s Bohem a měj se dobře" (a hlavně nečekej, že pro to něco udělám). Takže se podíváme, co na tom Bohu tolik vadí, kde vzít inspiraci k opravdové lásce a proč je to vlastně tak důležité.
Kdo se narodí znovu, má identitu Božích dětí. Pojďme žasnout nad Boží svrchovanou milostí, která otevírá náš duchovní zrak. Potom vidíme jasně osobu a dílo Ježíše Krista.
Dá se rozpoznat pravá a falešná víra? Jak žít, abychom důvěřovali Ježíši v otázce naší spásy, zůstávali v trvalém vztahu s Bohem Otcem a drželi se jeho Slova?
Co dodržování Božích přikázání může ukázat v našem životě, jaké v něm mají přikázání místo a jak je vůbec možné je vnímat jako něco dobrého a dosažitelného? Zveme Vás na čtvrteční bohoslužbu, kde budeme hledat odpovědi v pokračování listu Jana
Někteří tvrdí, že na hříchu nezáleží, jiní popírají, že označuje stav lidstva. Bible je zde jasná. Naše naděje je jen v evangeliu. Křesťané mohou s jistotou prožívat svůj vztah s Otcem, skrze víru v Ježíše, který se za nás přimlouvá.
1. list Janův se někdy vykladačům i čtenářům zdá složitý na pochopení. Přesto je tento text pro církev 21. stol. důležitý, protože ji chrání před nebezpečím falešných učitelů a motivuje věřící k radosti, posvěcení a jistotě.
V domě farizea Šimona dochází ke dvěma odlišným setkáním. Za Ježíšem přichází žena hříšnice, aby mu vyjádřila svou oddanost, a setkává se s ním i hostitel, který hledá důvody, kvůli kterým by Ježíši nemusel přisuzovat žádnou autoritu nad svým životem. Proč každý z nich vidí Ježíše i sebe jinak? A když Ježíš říká, „komu se mnoho odpouští, mnoho miluje“ – znamená to u Boha větší šanci pro opravdu zkažené lidi?
Saul osaměl. Schyluje se k velké bitvě a on nemá na koho se obrátit: Samuel zemřel, Hospodin mu neodpovídá; a on se utíká k pohanským způsobům.
Musel konec nadějného krále končit takto tragicky?
Rozvaha a odvaha jdou ruku v ruce. Abígajil jednala velice odvážně, když na sebe vzala vinu svého manžela Nábala a požádala Davida o smilování. David se naopak naučil jednat rozvážně a nevykonal unáhlený čin odplaty zlého za zlé. Jak ale můžeme jednat rozvážně a odvážně dnes my?
Někdy jsme v pokušení využít příležitost a pomstít se tomu, kdo nám způsobit nějakou bolest. Na příkladu krále Davida uvidíme, jak nad takovým pokušením zvítězit.
V životě čelíme různým zkouškám, které dokážou být skutečně veliké. Hned na začátku života budoucí král David čelil situacím, které nebyly lehké, ale zvítězil. Jak je překonal a jakou měl motivaci? Na čem stavět naše vítězství?
Často posuzujeme druhé lidi podle toho, co vidíme. Člověk ale není jen, to co lze vidět, má i vnitřní část. Narozdíl od lidí Bůh nehledí na vnější vzhled, vidí přímo do srdce člověka.
Bůh se slitovává a dává milost, ale netoleruje neposlušnost. Na příběhu Saula se podíváme na to, jak náš život může dopadnout, když se staneme svéhlavými křesťany a přestaneme poslouchat Boha.
Co se stane, když se víra stane jen doplňkem a ne hnacím motorem našeho života? A jak to vypadá, když se z našeho upřímného vztahu s Bohem stane jen náboženství a vytratí se láska a poslušnost?
Izraelci měli za to, že král v čele Izraele bude lepší a praktičtější varianta než Bůh. Jak brzy poznali negativní dopady svého rozhodnutí! A co my? Kdo je pro nás zdrojem naděje a bezpečí? Člověk nebo Bůh?