Chtěli byste mít "osvícený vnitřní zrak"? "Rozumět všem tajemstvím a obsáhnout všechno poznání," jak tuhle psal apoštol Pavel? Nu, tak to vám bohužel nepomůžu. Takhle bombastické věci nám tady Bible rozhodně neslibuje. Ale stejně je lepší aspoň něco vidět, než být dočista slepý – a pro duchovní zrak srdce to možná platí ještě víc než pro ten tělesný. Zvlášť když se stmívá.
Kde najít Boha? Potřebujeme dnes ještě vůbec církev? Mezi základní potřeby našeho života patří pocit jistoty, bezpečí, nalezení smyslu života, naděje do budoucna. To lze nalézt jen u Boha, v Jeho blízkosti. Ale jak se tam dostat? Bůh je svatý, oddělený a my jsme lidé hříšní...
Při psaní Pavlova dopisu do Efezu chtěl autor vysvětlit, jak to, že jsme v Kristu, ovlivňuje každodenní život věřícího člověka. Duch svatý nás vede a posiluje k životu pro Boží slávu.
Vděčnost projevujeme vůči svému dárci. Můžeme být vděční za mnoho věcí, no né stále je vidíme. V textu, který budeme probírat ve čtvrtek je ukryto tolik požehnání od Boha směrem k nám lidem, které nás samo o sobě přemáhá ke „smršti díků“.
Oheň a led. Slova a činy. Láska a nenávist. Apoštol Jan nás opakovaně vybízí, abychom se navzájem milovali – ale zároveň je mu jasné, že mnohem snáz nenávidíme nebo milujeme způsobem "buď s Bohem a měj se dobře" (a hlavně nečekej, že pro to něco udělám). Takže se podíváme, co na tom Bohu tolik vadí, kde vzít inspiraci k opravdové lásce a proč je to vlastně tak důležité.
Kdo se narodí znovu, má identitu Božích dětí. Pojďme žasnout nad Boží svrchovanou milostí, která otevírá náš duchovní zrak. Potom vidíme jasně osobu a dílo Ježíše Krista.
Dá se rozpoznat pravá a falešná víra? Jak žít, abychom důvěřovali Ježíši v otázce naší spásy, zůstávali v trvalém vztahu s Bohem Otcem a drželi se jeho Slova?
Co dodržování Božích přikázání může ukázat v našem životě, jaké v něm mají přikázání místo a jak je vůbec možné je vnímat jako něco dobrého a dosažitelného? Zveme Vás na čtvrteční bohoslužbu, kde budeme hledat odpovědi v pokračování listu Jana
Někteří tvrdí, že na hříchu nezáleží, jiní popírají, že označuje stav lidstva. Bible je zde jasná. Naše naděje je jen v evangeliu. Křesťané mohou s jistotou prožívat svůj vztah s Otcem, skrze víru v Ježíše, který se za nás přimlouvá.
1. list Janův se někdy vykladačům i čtenářům zdá složitý na pochopení. Přesto je tento text pro církev 21. stol. důležitý, protože ji chrání před nebezpečím falešných učitelů a motivuje věřící k radosti, posvěcení a jistotě.
V domě farizea Šimona dochází ke dvěma odlišným setkáním. Za Ježíšem přichází žena hříšnice, aby mu vyjádřila svou oddanost, a setkává se s ním i hostitel, který hledá důvody, kvůli kterým by Ježíši nemusel přisuzovat žádnou autoritu nad svým životem. Proč každý z nich vidí Ježíše i sebe jinak? A když Ježíš říká, „komu se mnoho odpouští, mnoho miluje“ – znamená to u Boha větší šanci pro opravdu zkažené lidi?
Saul osaměl. Schyluje se k velké bitvě a on nemá na koho se obrátit: Samuel zemřel, Hospodin mu neodpovídá; a on se utíká k pohanským způsobům.
Musel konec nadějného krále končit takto tragicky?
Rozvaha a odvaha jdou ruku v ruce. Abígajil jednala velice odvážně, když na sebe vzala vinu svého manžela Nábala a požádala Davida o smilování. David se naopak naučil jednat rozvážně a nevykonal unáhlený čin odplaty zlého za zlé. Jak ale můžeme jednat rozvážně a odvážně dnes my?
Někdy jsme v pokušení využít příležitost a pomstít se tomu, kdo nám způsobit nějakou bolest. Na příkladu krále Davida uvidíme, jak nad takovým pokušením zvítězit.
V životě čelíme různým zkouškám, které dokážou být skutečně veliké. Hned na začátku života budoucí král David čelil situacím, které nebyly lehké, ale zvítězil. Jak je překonal a jakou měl motivaci? Na čem stavět naše vítězství?
Často posuzujeme druhé lidi podle toho, co vidíme. Člověk ale není jen, to co lze vidět, má i vnitřní část. Narozdíl od lidí Bůh nehledí na vnější vzhled, vidí přímo do srdce člověka.
Bůh se slitovává a dává milost, ale netoleruje neposlušnost. Na příběhu Saula se podíváme na to, jak náš život může dopadnout, když se staneme svéhlavými křesťany a přestaneme poslouchat Boha.
Co se stane, když se víra stane jen doplňkem a ne hnacím motorem našeho života? A jak to vypadá, když se z našeho upřímného vztahu s Bohem stane jen náboženství a vytratí se láska a poslušnost?
Izraelci měli za to, že král v čele Izraele bude lepší a praktičtější varianta než Bůh. Jak brzy poznali negativní dopady svého rozhodnutí! A co my? Kdo je pro nás zdrojem naděje a bezpečí? Člověk nebo Bůh?
Boží moc si nemůže nikdo přivlastnit. Svou lekci o tom dostali jak Pelištejci, kteří se zmocnili Schránky smlouvy, tak i Izraelci. Jak vypadal jejich návrat k pravému Bohu a jaké jsou naše návraty k Bohu uslyšíme v pokračování série Pohled zdola.
"Pelištejci vzali Boží schránu." Izrael se nachází v hluboké krizi, národní i duchovní, vždyť něco takového se ještě nikdy nestalo! Jak k tomu došlo? Co se stalo? Proč? Leckoho však možná trápily i jiné otázky. Co dál? Jak vůbec obstojíme? Bude se Bůh už hněvat navždy? Na to všechno se společně podíváme a zkusíme si přitom odpovědět ještě na jednu důležitou otázku: Co se z jejich prastarých příběhů můžeme naučit my dnes.
V sérii Pohled shora se budeme během letních prázdnin zabývat výkladem knihy 1. Samuelova. Začínáme první kapitolou, ve které se přesvědčíme, že Bohu patří všechno.
Každého z nás čeká den, který bude náš poslední. Slyšel jsem: „Užívej si život dokud se dá a nemysli moc na budoucnost.“ Je to opravdu to nejlepší, čím se máme řídit? V čem je ten poslední den odlišný od ostatních dnů a jak se na něj připravit?
Jak to, že bezbožníci, kteří si žijí po svém, se na této zemi mají lépe než ti, kteří poslouchají Boha? A co z toho vlastně mám, když sloužím Bohu? Starozákonní prorok Malachiáš řeší tyto otázky – poslechněme si jeho odpověď.
Otázka peněz je často citlivým tématem i v křesťanství. Bůh však o oblasti financí a dávání mluví v Bibli otevřeně. Tohle téma nám prozrazuje mnoho o Boží moci, Jeho charakteru a také to zkoumá naši víru.