Kniha Kazatel mi přijde fascinující zejména kvůli osobě autora. Napsal ji zřejmě někdy ke sklonku života král Šalomoun, tedy muž, který měl snad všechno, po čem lidské srdce na zemi touží: Bohatství, slávu, vynikající vzdělání, obrovský úspěch, krásné ženy i rozmanité radovánky. Takže byl v dost jedinečné pozici na to, aby nám v rámci svého bilancování odpověděl na jednoduchou otázku: „Co z toho všeho mělo smysl?“ Jen předem varuji: Šalomoun byl skutečně moudrý. Nečekejte tedy žádné jednoduché odpovědi.

Začínáme novou sérii témat podle knihy Přísloví, knihy o moudrosti pro život. Co znamená žít v bázni před Bohem a proč právě tady začíná moudrost? Proč je moudrost tak cenná, že stojí za to ji hledat jako poklad? A kde ji vlastně najdeme?

Makáš, plánuješ, buduješ, učíš se, vyděláváš. A pak stejně umřeš. Povzbudivé, že? Kniha Kazatel v prvních třech kapitolách zkoumá naše velké životní snažení a položí nepříjemnou otázku: Má to celé vůbec nějaký smysl?

Každý člověk by si přál být v životě spokojený, ale Bůh má s námi mnohem vyšší cíle, než je jen naše spokojenost. Apoštol Pavel se naučil být spokojený i ve chvílích, kdy okolnosti, ve kterých se nacházel, moc šťastné nebyly. Jak to dokázal? Nezaměřoval se na sebe, ale na Boha a na druhé lidi. A svoje rady a životní zkušenosti chce předat i nám.

Po tisíce let přinášejí žalmy Božímu lidu pravdu, útěchu a naději. Žalmy byly napsány dávno předtím, než Ježíš přišel na zem, a přesto poukazují na jeho život a utrpení. Teprve Ježíš otevřeně prohlásil, že žalmy v něm nacházejí své naplnění (viz L 24,44). Použil tyto žalmy, aby zjevil, kým je a proč přišel.

Poslední výzva naší série “Chraň svou mysl” podle Filipským 4,8 zní: Přemýšlejte o všem, co je hodné pochvaly. Na jakou pochvalu si má křesťan dát pozor a na jakou se má naopak soustředit?

Cítíš se opuštěn, zrazen, zapomenut, z každé strany na Tebe doléhají těžkosti a máš pocit, že to už nemůžeš zvládnout? Co v takové chvíli dělat? Najdeme odpověď v Božím Slově?

Naše myšlenky formují naše rozhodnutí a ta formují naše životy. V pokračování série na základě textu z Filipským 4:8 Pavel nabádá věřící, aby naplňovali myšlenky vším, co je ctnostné, výtečné, excelentní. Společně budeme přemýšlet, co to znamená, jak to může vypadat, a jak to lze aplikovat v našich životech.

Žalm 119 ukazuje, jak zásadní místo může mít Boží slovo v každodenním životě člověka. Pomáhá nám poznávat Boha, vede nás, potěšuje v trápení a upevňuje naši naději. Zároveň nás zve, abychom Boží slovo nejen znali, ale také podle něj žili a nechali jím proměňovat své srdce. Zaměříme se i na to, jak může Písmo formovat náš vztah s Bohem, naše jednání a náš charakter.

Každý den necháváme kolem sebe stopy našeho jednání. Vzniká tím série zkušeností a dojmů, které tvoří naši pověst. Jaká je? Doma, mezi sousedy, v práci, v církvi. A jaké stopy zanecháváme jako sbor v myslích návštěvníků a v okolní společnosti? Jsou to stopy dobré pověsti?

Bůh zná každou tvou radost, skrytou vinu i zápas. Žalmy 19 a 139 ukazují Boha, který mluví skrze nádheru stvoření a zároveň proniká až do hloubky našeho srdce. Jaké pocity to v tobě vyvolává? Díky Ježíši Kristu můžeš žít v naději, že tě dokonale zná a zve tě na cestu věčnosti. I o tom bude dnešní zastavení nad knihou Žalmů.

Společné zamyšlení nad Lukášem 10 o cestě k zatvrzelému srdci, překážkách v milosrdenství, ale i o svobodě a hranicích, které nás chrání před nechtěným zotročením.

Špatné zprávy mohou přicházet z médií, od lékaře, z práce i z naší vlastní rodiny. Bible neslibuje, že se jim vyhneme. Ukazuje však, jak může být naše srdce pevné i uprostřed nejistoty. Biblické zamyšlení nad Žalmy 49 a 112 o strachu, majetku, smrti, naději a důvěře v Hospodina.

S čistotou se někdy nadělají strašné cavyky a asi nebudu sám, kdo se značnou nelibostí vzpomíná na roušky, dezinfekce a PCR testy z covidového období. Jenže základní čistota je skutečně velmi důležitá: dlouhodobě neřešená špína nejen páchne a není pěkná na pohled, ale také se v ní množí různé nemoci, paraziti a vůbec kdeco nepěkného. A věřte nevěřte, se špínou v duši to je v lecčem velmi podobné.

Jak máme přicházet před Boha když zápasíme sami se sebou? Jak si zachovat víru, když trápení a zkoušky trvají příliš dlouho? Přesně s tímto často zápasili žalmisté a jsou příkladem pro nás i se svými slabostmi.

Jak přemýšlet o všem, co je spravedlivé? Tak zní výzva apoštola Pavla v listu Filipským (4,8). Co to znamená v praxi, uvidíme na příběhu Davidova „setkání“ s králem Saulem v jeskyni (1. Samuelova 24).

„Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?“ (Ž 10,1 CSP) Slova žalmisty mnohdy nejlépe vystihují náš postoj, když procházíme těžkostmi a útiskem. Není těžké ptát se v takových chvílích: „Copak to Bůh nevidí?“ A jaká je tedy odpověď?

„Přemýšlejte o všem, co je čestné.“ Tak zní výzva apoštola Pavla v listu Filipským. Co to znamená v každodenním životě? Inspiraci budeme hledat v příběhu Josefa z Genesis 39.

Při našem přehledu biblických knih se dostáváme ke knize Jób. Je to kniha tak známá, tak hluboká a přitom stále tak aktuální. Zaposlouchejme se do jejího poselství.

Kde najít pravdu? Nevěř všemu, co slyšíš.

Shrnutí jednotlivých etap návratu z babylona, a zdůraznění toho nejdůležitějšího z čtvrtečních kázání. Na závěr krátký přehled ostatních klíčových exilů a návratů, které definovaly vývoj izraelského národa v dějinách.

Ono se to lehce řekne: „Netrapte se žádnou starostí.“ Ale… Minulou neděli jsme slyšeli výzvu apoštola Pavla, psanou z vězení, abychom se místo starostí modlili. Tentokrát půjdeme ještě dál: Nejen se netrapte, ale radujte se.

Kniha Nehemjáš zaznamenává třetí návrat z exilu a v Písmu vyčnívá jako hluboce osobní deník. V něm Nehemjáš opouští palác v Šúšanu, protože mu puká srdce pro zničený domov. Nesledujeme neohroženého hrdinu, ale člověka, který obnově národa obětoval své pohodlí, práva i bezpečí. Největší drama však přichází na konci. Hradby stojí, ale lidé zapomínají na sliby a Nehemjášovo úsilí jako by ztrácelo smysl. Svůj deník proto zavírá povzdechem: „Pamatuj na mne, můj Bože, k mému dobru.“ Je to příběh o tom, že i když lidé zapomenou, to jediné, na čem záleží, je vědomí, že Bůh nezapomíná.

Žijeme v neustálém tlaku a starostech. V následujících dvou kázáních se chceme nechat povzbudit apoštolem Pavlem, který ani ve vězení neztratil radost ani naději. V čem nám může být jeho postoj inspirací i dnes?

Pohled do druhé poloviny knihy Ezdráše nám ukazuje na pozadí druhé vlny návratu židovského lidu z babylonského/perského zajetí. Jaký byl smysl návratu zaznamenaného v jednoduchém příběhu kapitol 7-10 knihy Ezdráše. A co to pro nás znamená dnes?

Kázání ze společné neděle brněnských baptistů 14.6.2026, SC Sýpka, Brno-Medlánky

Jak vypadala první vlna návratu židovského národa z babylonského zajetí podle prvních šesti kapitol starozákonní knihy Ezdráš?

Jaký má křest smysl? Je i dnes důležitý?

Co se stalo, že byl Izrael svoboden se vrátit zpět do země zaslíbené a jaké události předcházely také ostatním návratům? Napříč všemi těmi návraty lze vidět Boží zásah do dějin a milost, kterou projevuje skrze pohanské krále a vladaře.

Uběhlo 2000 let a Kristova církev je stále zde. Stále žije, ale jak? Je zdravá a plná života nebo je pacient na jednotce intenzivní péče? Podívejme se společně na život rostoucí církve v jejím počátku, tak jak nám ho popsal doktor Lukáš v knize Skutků. Co z toho můžeme aplikovat i dnes?

Když král David umíral, předal svému synu a nástupci poslední rady. Tu nejdůležitější z nich však Šalamoun opomenul: „Zachovávej řád Hospodina, svého Boha, a choď po jeho cestách...“ Třebaže Šalamoun zajistil v zemi nevídanou prosperitu, jeho mír byl jen tichem před bouří. Sňatkovou politikou přivedl do země pohanské bohy, modloslužbu fakticky zestátnil a natolik rozvrátil víru národa, že spustil lavinu míchání víry s modlářstvím. Z tohoto duchovního úpadku se Izrael ani přes pozdější reformy bohabojných králů nevzpamatoval až do Babylonského zajetí. Příběh krále žádajícího moudrost se tak stává varováním, že ten nejnebezpečnější rozpad víry nezažíváme v bouřích, ale často mu jdeme sami naproti v dobách největšího pohodlí, kdy naše srdce zleniví.

Co dneska dokáže doopravdy změnit lidský život? Prvotní církev rostla raketovým tempem a oslovovala tisíce lidí. Čím to bylo? Měla tři věci: jasné poselství, srozumitelnost a silné společenství. O tom, jak tyhle tři věci fungují v praxi, se budeme bavit už tuhle neděli. Podíváme se na to, jak může místní církev ruku v ruce se službou Teen Challenge pomáhat lidem, kteří bojují se závislostí, a stát při jejich blízkých. Teorie je ale jedna věc a realita druhá. Skutečná změna totiž potřebuje živé příklady. Proto s vámi budu sdílet konkrétní příběhy lidí z Teen Challenge, příběhy víry, která lidem v totální tmě úplně otočila životní trajektorii. Přijďte se inspirovat, jak můžeme jako společenství srozumitelně přinášet naději tam, kde už zdánlivě žádná nezbyla.

Co se stane, když Bůh naplní svou církev Duchem svatým? Letniční událost ve Skutcích 2 ukazuje společenství obyčejných lidí, které Bůh proměňuje v živé a odvážné svědky Ježíše Krista. Co znamená být „naplněnou církví“ dnes – a po čem bychom měli toužit i my?

Propojené příběhy prvních dvou izraelských králů, Saula a Davida, otevírají otázky Božího vedení, působení Ducha svatého, víry, moci i lidského selhání. Společně budeme hledat, co nám příběhy prvních izraelských králů říkají o Bohu, člověku a skutečné zbožnosti.

Na Den matek se podíváme na několik biblických žen, jejichž víra obstála v bolesti, čekání i zápasu o své děti. Příběhy Euniky, kananejské ženy, Chany i Marie ukazují, že Bůh jedná skrze obyčejnou, vytrvalou a často skrytou víru a důvěru v Něj.

Izrael toužil po králi „jako mají ostatní národy“, a tak Bůh povolal Saula – silného, schopného a zpočátku pokorného muže. Jeho příběh je ale zároveň příběhem postupného pádu: od nadějného začátku k neposlušnosti, strachu z lidí a ztrátě důvěry v Boha. V textech 1. Samuelovy 8–15 budeme sledovat, proč Saul přišel o království a co jeho život vypovídá o poslušnosti, charakteru a skutečném vedení před Bohem.

Chcete stát a koukat nebo chcete sedět a diskutovat o náboženských pojmech? Nebo je lepší náboženský aktivismus bez spolupráce s Bohem? Ani jedno z toho po nás Bůh nechce. První kapitola knihy Skutků naopak jasně říká, co musíme. A říká to dost jednoznačně. Přijďte si to poslechnout.

Krátká anotace: Jaká byla monarchie Izraele? Proč chtěl lid krále? Kam to dospělo s panovníky a co se stalo, že nakonec byli Izraelité odvedení do zajetí? Podívejme se na Saula, Davida i Šalamouna, jejich životy a co následovalo po nich. Proberme rozdělení království na severní a jižní, a také úpadek a odpadnutí od Boha, kvůli kterému si říši rozebrali Asyřané a Babyloňané. Možná že nám dějiny izraelské monarchie mohou říct něco i dnes.

„Následuj mne.“ Slova, která Kristus řekl Petrovi, říká i nám dnes. Co všechno jsi ale ochoten obětovat pro Boží jméno? Skutečné následování znamená ochotu vzdát se všeho – od světských požitků až po bezpečí kolektivu, který nás přijímá jen tehdy, když jsme jako oni. Ježíš nevolá k pohodlí, ale k cestě, která vede přes kříž a osobní zapření. Budeš následovat Krista, i kdyby to znamenalo zůstat naprosto sám?

Co se dozvídáme z druhé poloviny knihy Rút o Rút, Noemi, Boázovi a o nás samotných? A co nám touto knihou chce Bůh sdělit o sobě samém a o svých plánech pro náš život?

Vina, kterou prožíváme, když zklameme našeho Pána – jako když Petr třikrát zapřel Krista – narušuje náš vztah s Bohem. Ale náš Bůh je Bohem milosti a znovu a znovu nám nabízí druhou šanci.

Chcete se dozvědět o živých a rostoucích církvích v Austrálii a Singapuru? Jaké jsou? Co je pro ně důležité? Jak naplňují své poslání v kontextu svých kultur? A čím mohou inspirovat církev u nás? Přijďte si poslechnout rozhovor s Pavlem a Markem.

Je zajímavé, že před svým ukřižováním se Ježíš snažil vysvětlit učedníkům spoustu věcí a v Bibli k tomu máme pár pěkně dlouhých kapitol… ale po vzkříšení? Kromě cesty do Emauz mi přijde téměř skoupý na slovo. Moc toho nenamluví. I když by se zdálo, že právě teď by měli učedníci teprve špicovat uši a snažit se zachytit každý jeho výrok. Jenže proč? Co je chtěl naučit? A co si z toho můžeme vzít dnes my?

Dojemný příběh Rút a Boaze je příběhem spojení dvou lidí – Žida a pohanky – kteří se stali předky velkého krále Davida, z jehož rodu vzešel i Mesiáš. Ve dvou setkáních se podíváme na jedinečné poselství knihy Rút pro mnoho generací.

Velikonoční ráno ukazuje učedníky plné strachu a pochybností — a právě do této situace přichází živý Ježíš. Jeho vzkříšení proměňuje nejistotu v radost a dává novou naději i nám. Kristus žije — a to je největší událost dějin, která mění životy dodnes.

I když je na světě soužení, můžeme mít pokoj – Ježíš přemohl síly zla a je s námi.

Bolest může být součástí něčeho nového. V Janovi 16,16–24 Ježíš ukazuje, že zármutek jeho učedníků se promění v radost, kterou jim nikdo nevezme. V dobách nejistoty nám Bůh nabízí hlubokou a trvalou radost. Věříte tomu?

Co děláš, když všechny okolnosti stojí proti tobě a vítězství se zdá nemožné? Příběh Izraele pod nadvládou kanaánského krále Jabína ukazuje realitu bezmoci, kdy lidsky není šance obstát. Přesto právě v této situaci Bůh povolává nečekanou vůdkyni – Debóru – a skrze ni přináší zlom. Její příběh z knihy Soudců 4–5 odhaluje, že skutečné vítězství nepřichází z lidské síly, ale z víry, odvahy a poslušnosti Bohu.

Ježíš po celou dobu své pozemské mise zůstal věrný svému poslání. Než přišla jeho hodina, stihl vše, co bylo skutečně důležité. Ještě poslední večer to svým nejbližším připomněl a dokázal. Slovy i činy. Dokonce některé své následovníky nazval přáteli. A co ty? Jsi taky Božím přítelem? Přijď si poslechnout nedělní kázání a posuď sám, jestli by to Ježíš řekl i o tobě.

Samson. Poslední ze soudců, avšak také muž, který žil ve stínu obdarování. Neuvěřitelná síla, již dostal od Boha mu sloužila jako úkryt pro osobní zájmy. Místo aby vysvobodil lid od Pelištejců, vymýšlel hádanky, řešil ženy, svou hrdost a do toho všeho si budoval pocit nedotknutelnosti. Jakmile jej ale žití ve stínu dohnalo do náruče Delily, jeho dar byl odstřihnut a vše, na čem stál jeho život shořelo liščími pochodněmi. A až když přišel o zrak, konečně prohlédl. To, co celou dobu pohřbíval nakonec naplnil, ale s děsivou skutečností – musel zničit sám sebe, aby mohl zničit Pelištejce.