Druhá kapitola knihy Nehemiáš nám ukazuje, že Boží dílo začíná pečlivou přípravou. Nehemiáš trpělivě čekal, modlil se, plánoval, nebál se požádat o pomoc a počítal s odporem. Naučíme se, že víra neznamená pasivitu, ale aktivní očekávání a zodpovědnou přípravu. Když Bůh otevře dveře, připravený člověk může jednat – a inspirovat druhé, aby se přidali k obnově.

Dokážeme dnes říct, co je pravda? A jsme schopni se za pravdu také postavit a bojovat za ni? Mistr Jan Hus se ve svém životě řídil zásadou, že chce stát na poznané pravdě. A dokonce se dokázal s radostí zbavit svého předchozího přesvědčení, pokud z Bible pochopil, že věří něčemu, co pravda není. Věděl, že Ježíš Kristus, Boží Syn, nabízí lidem pravdu, která dokáže osvobodit od hříchu, ďábla i smrti. Sám se proto nebál hrozeb, klateb i smrti, ale zůstal věrný Bohu a pravdě až do konce.

První kapitola knihy Nehemiáš otevírá silným osobním příběhem modlitby, která se stává klíčovým tématem celé knihy. Nehemiášův úspěch při obnově Jeruzaléma nezačíná plány nebo činy, ale modlitbou – konkrétně modlitbou soucitnou, vytrvalou a hluboce osobní. Je to první z dvanácti zaznamenaných modliteb v této knize. Kniha začíná modlitbou v Persii a končí modlitbou v Jeruzalémě, čímž naznačuje, že skutečná obnova Božího lidu probíhá skrze rozhovor s Bohem.

Mají i necírkevní lidi šanci na Boží milost? A mají šanci na Boží milost “církevní zabedněnci”? Mají. Ti první i ti druzí. Ale jen když pochopí, jaký je BŮH a podřídí se Mu. Víš, jaký skutečně je?

Jonášův pád na dno moře – doslova i obrazně – je obrazem chvíle, kdy se člověk ocitá bez kontroly, vyčerpaný a zlomený. Ve 2. kapitole knihy Jonáš sledujeme modlitbu zoufalého člověka, který si uvědomuje, že Bůh je i v hlubinách. Může i náš pád být místem, kde nás Bůh potkává a obnovuje?

Závěrečné kázání ze série Když Duch dává se soustředí na největší z duchovních darů – lásku, jak ji popisuje apoštol Pavel v 1. Korintským 13. Tento text není pouze poetickým ideálem, ale praktickým měřítkem pro život jednotlivce i celé církve. Láska, která není popudlivá, nepočítá křivdy, neraduje se ze zla, ale z pravdy. Láska, která nese, věří, doufá a vytrvá. Taková láska je důkazem působení Ducha svatého v našich životech. Bez ní i ty nejlepší dary ztrácejí svou hodnotu.

Ve výčtu duchovních darů často nejvíce zaujmou ty viditelnější nebo mimořádné projevy Ducha. Apoštol Pavel však v listu Římanům připomíná i praktické dary – službu, vedení, štědrost či milosrdenství. Ačkoliv bývají přehlíženy, pro každodenní život církve jsou nepostradatelné. Nechme se Božím slovem povzbudit k věrné službě tím, čím nás Bůh obdaroval.

V Athénách, městě plném filozofie a otázek, apoštol Pavel přináší odvážné poselství: Bůh ustanovil den soudu a všem to potvrdil tím, že vzkřísil Ježíše z mrtvých. Při dnešním křtu budeme svědky dalších důkazů Kristovy moci – ve vyznání jedné sestry a tří bratrů. Co Pavlova promluva na Areopagu znamená pro křtěné – a pro nás dnes?

Téma se věnuje vztahu mezi křesťanstvím a rychlým rozvojem umělé inteligence – od jejích počátků po dnešní generativní modely a jejich dopad na víru a společnost. Ukazuje rizika i výzvy, které AI přináší, včetně manipulace s biblickým učením a oslabení poselství evangelia. Důraz je kladen na biblický pohled, eschatologickou naději a odpovědný přístup k technologiím.

Každý z nás máme své touhy a přání. Některé jsou dobré jiné pošetilé a některé nemoudré. V Mojžíšově modlitbě vidíme tři důležité touhy, které bychom jako křesťané měli mít také. Touhy, které mají velký vliv na náš duchovní život.

Když přijde na dary, které vypadají jaksi „nadpřirozeněji“ než jiné, vyrojí se kolem nich logicky spousta otázek: Opravdu je Bůh ještě pořád dává? Není to všechno jen podvod? K čemu jsou vlastně dobré? Stojí to vůbec za všechny ty zmatky? S těmito a možná i dalšími otázkami na mysli se tedy zkusíme společně podívat na dary jazyků, proroctví a výkladu jazyků.

Tvoje víra v Ježíše musí být vidět v každodenním životě.

Toto biblické studium se zaměřuje na tři dary Ducha svatého uvedené v 1K 12,8–9: slovo moudrosti, slovo poznání a víru. Společně budeme zkoumat, co tyto dary znamenají, jak se liší a jak mohou sloužit k budování církve. Studium nabídne biblický výklad, praktické příklady a prostor pro modlitbu a rozpoznání těchto darů v našich životech.

V životě každého člověka přicházejí těžké chvíle — bolest, zklamání, ztráta kontroly. Jsou to jen náhody, nebo mají hlubší smysl? Dnešní biblický text z listu Židům mluví o tom, že i nepříjemné situace mohou být cestou růstu, proměny, a dokonce i projevem hluboké Boží lásky. Ne sentimentální, ale pevné — takové, která se nebojí konfrontovat a formovat. Společně se zamyslíme nad tím, co by mohlo znamenat, že jsme vychováváni ne k pohodlí, ale k něčemu velmi dobrému.

Toto biblické studium se zaměřuje na tři dary Ducha svatého uvedené v 1K 12,8–9: slovo moudrosti, slovo poznání a víru. Společně budeme zkoumat, co tyto dary znamenají, jak se liší a jak mohou sloužit k budování církve. Studium nabídne biblický výklad, praktické příklady a prostor pro modlitbu a rozpoznání těchto darů v našich životech.

V Židům 11 čteme o lidech, kteří hledali smysl a oporu ve víře uprostřed nejistot. Jejich příběhy mohou oslovit každého, kdo někdy zápasil s otázkami života, důvěry nebo pochybností. Přijďte se inspirovat – ať už víru žijete, hledáte, nebo se jen chcete zastavit a zamyslet.

Duchovní dary jsou zvláštní Boží obdarování, která dává Duch svatý každému věřícímu k užitku celého společenství. V tomto vyučování si přiblížíme, co to duchovní dary jsou, proč jsou dány, jak se liší, a jak je můžeme rozpoznat a uplatňovat ve službě druhým. Zaměříme se na rozmanitost darů a jednotu, kterou Duch přináší do těla Kristova. Zveme vás k účasti na nové sérii vyučování s názvem ‚Když Duch dává‘

Co znamená být někomu opravdu nablízku? Jak se to projevuje v církvi? V Janově evangeliu čteme o ženě, kterou ostatní rychle odsoudili. Ježíš ale reaguje jinak – vytváří bezpečný prostor, který vede ke změně. Co se od něj můžeme naučit? Pojďme o tom společně přemýšlet.

Zveme vás na večer povídání a rozhovorů s účastníky zájezdu Inspiration 2025, který vedl po církvích v Estonsku a Lotyšsku letos v březnu. Pět ze sedmnácti členů misijní výpravy se s vámi podělí o autentické zážitky, nečekané momenty, kulturní rozdíly i humorné situace, které na cestě zažili. Tato zkušenost se pro mnohé stala hlubokou inspirací – nejen pro jejich osobní víru, ale i pro život církve u nás doma.

Zveme vás k prožití Zeleného čtvrtku formou společného zastavení u jednoho stolu. Během večera se budeme zamýšlet nad biblickými texty, které se tradičně čtou při židovské sederové večeři – sváteční večeři Pesachu, kterou slavil i Ježíš se svými učedníky před svou smrtí. Přiblížíme si jejich význam, symboliku a hluboké propojení s křesťanskou oslavou Večeře Páně. Přijďte se spolu s námi posadit ke stolu a nechat se oslovit poselstvím osvobození, naděje a lásky.

Ježíš byl na zemi Božím Beránkem a ,v nebi je dokonalým Veleknězem. Jaký to dnes má vliv? Naprosto zásadní! Přijďte si to poslechnout.

Kdo je starozákonní Melchisedech? Tajemná postava bez počátku a konce? A proč je pro nás důležité, že je Ježíš knězem právě „podle jeho řádu“? Vstupme spolu do hloubky listu Židům, kde se ukazuje Ježíš jako Věčný kněz, který nepřichází jen přinášet oběť – ale stává se sám obětí. Co to znamená pro naši důvěru, jistotu a naději dnes?

Dali byste si kašičku, nebo stejk? Mlíčko, nebo kofolu? Potřebujete, aby vám někdo pořád dokola opakoval, že vás Ježíš miluje a všechno vám odpustil, nebo už skousnete a dokážete rozžvýkat i nějakou tužší stravu? Podotýkám, že ve svém vlastním zájmu: máte-li v lese či v životě nosit těžká břemena, kašičková strava prostě a jednoduše dospělému nestačí. A zůstat věčným dítětem možná zní lákavě, jenže ve skutečnosti vůbec není o co stát.

Ježíš není někdo, kdo sedí daleko na nebi a jen sleduje, co děláme – On ví přesně, jaké to je být slabý, pokoušený a zraněný, protože to všechno sám zažil. A právě proto nás zve, abychom k Němu přicházeli bez strachu, i když jsme na dně – rozumí nám a je připraven pomoci. Tento oddíl z listu Židům nám připomene, že Kristova oběť nám otevírá cestu k milosti, síle a naději, kterou tolik potřebujeme.

Srdečně zveme na přednášku, při které zapojíte své mozkové závity.

Život víry vyžaduje vytrvalost a důvěru v Boha. List Židům varuje před zatvrzelým srdcem a nevěrou, která Izraelcům zabránila vstoupit do Božího odpočinutí. Máme se poučit z jejich příběhu a držet se Krista. Jak odolat pokušení odpadnout? Jak nechat Boží Slovo proměnit naše srdce? Připojte se k zamyšlení a nechte se povzbudit k věrnosti až do konce.

Peníze až na posledním místě. Apoštol Pavel píše na konci dopisu Filipským o svých těžkostech, strádání i radostech, které jako misionář zažíval. Věděl, co je nedostatek i nadbytek a uměl všechno snášet, protože si byl jistý svým povoláním. Věřil v Boha, který dává všechno, co je k životu potřeba. Jaké příjmy a výdaje s sebou misijní způsob života přináší? Jaké radosti a starosti?

Co je na Ježíši tak výjimečného? On je člověk i Bůh zároveň, vyhání démony, uzdravuje nemocné, odpouští hříchy, dává lásku a naději, dává věčný život.

Závěr listu Římanům oslavuje Boha, který zjevuje své dříve skryté tajemství – evangelium o Kristu. Pavel ukazuje, že Boží plán spásy byl po věky zahalen, ale nyní je zjeven všem národům k poslušnosti víry. Proč Bůh neodhalil svůj záměr dříve? Jak na toto zjevení odpovíme? Budeme přemýšlet o tom, jak nás Bůh upevňuje ve víře a jak máme reagovat na jeho slovo.

Rozdělení a nesvornost v církvi otevírají dveře nepříteli. Místo prosazování svého si musíme uvědomit, že patříme Bohu, a podřídit se Jeho vedení. Když mu věříme, můžeme usilovat o smíření, radovat se v každé situaci a najít pokoji v Jeho péči.

Přijměte toho nebo onoho hosta (ještěže už ve starověku existovaly recenze), tamti vás pozdravují, na tyhlety si dejte pozor." Jak stíhat mít otevřenou náruč a zároveň v církvi uchránit to nejdůležitější? A co to vlastně je? Více se dozvíte tuto neděli ráno.

Srdečně vás zveme na program "Anatomie lásky aneb Aby láska nechuravěla", který se uskuteční tento čtvrtek 13. 2. v 19:00 na Smetanově 20 v Brně. Večer s hosty, manželi Plevovými a Guttnerovými, bude součástí akce Národního týdne manželství.

Víra a naděje jdou ruku v ruce – víra se opírá o Boží zaslíbení, naděje nás vede k radosti a pokoji. Apoštol Pavel ukazuje, že Kristus naplnil zaslíbení Izraele a otevřel cestu pohanům, aby všichni mohli zakoušet Boží milost. Jak v našem životě působí víra a jak naděje? Přijměme Boží výzvu k životu naplněnému radostí a pokojem.

Jako křesťané máme občanství v nebi. Když žijeme s vědomím, že náš skutečný domov a konečný cíl našich životů není zde na zemi, ale v nebi, mění se nám úhel pohledu na naše priority i smysl života. Nebeské občanství nám dává naději do budoucna, právo přicházet k Bohu a výsadu patřit do Boží rodiny. Jak bychom měli jako občané nebe žít na zemi, která není našim domovem?

Jak budovat vztahy tam, kde nás rozdělují naše povahy, zkušenosti a kultura z které vycházíme? Společenství církve je specifickým místem, kde Bůh dává k sobě lidi, kteří by se pro svoji rozdílnost sami od sebe nespojovali. Bůh z nás však udělal duchovní sourozence a to přináší svoji dynamiku a nároky.

Jak může tvoje víra skutečně něco změnit? Pavel mluví o tom, že opravdová změna začíná láskou – k lidem kolem nás i k Bohu. Ukazuje nám, jak odložit věci, které nás stahují dolů, a žít tak, aby to mělo smysl. Je čas probudit se a začít svítit, protože Kristův příchod je blízko.

Dnešní studium nás zve k zamyšlení nad tím, jak naše víra může prakticky proměňovat každodenní život a zářit Božím světlem do světa kolem nás. V textu z Filipským 2,12–30 objevíme povzbuzení k radostné poslušnosti. Inspiraci najdeme také v příkladech Pavlových spolupracovníků, Timotea a Epafrodita, kteří věrně sloužili Bohu i lidem.

Jak by měl křesťan nahlížet na autority a podřízenost státní moci? Text z Římanům 13,1-7 nám nabízí jedinečný pohled na Boží ustanovení autorit. Křesťanský život pod Boží vládou zahrnuje nejen svobodu v Kristu, ale také zodpovědnost být svědomitými občany. Místo abychom se bouřili proti vedení, máme své vedoucí ctít jako Boží služebníky, modlit se za ně a podřizovat se jim pro naše dobro a Boží slávu.

Skutečná láska k Bohu není jen o pocitech nebo slovech, ale o plném odevzdání každého aspektu naší bytosti. Náš novoroční verš z evangelia podle Marka 12,30 nás volá k tomu, abychom milovali Boha celým svým srdcem, myslí, duší i silou. Pojďme společně prozkoumat, jak tuto opravdovou lásku žít v každodenním životě.

Nový rok nás vybízí přehodnotit priority a zaměřit se na to, co má skutečnou hodnotu. Apoštol Pavel v listu Filipským 3,1-11 ukazuje, že největším ziskem je poznání Krista a život v Jeho spravedlnosti. Přijďte objevit, jak začít nový rok s předsevzetím, které přináší věčnou hodnotu.

Evangelista Matouš nám v 2. kapitole přibližuje událost, která přesahuje svůj čas: otázku mudrců z Východu, „Kde je ten král?“ Tato otázka rezonuje i dnes – nejen jako historický dotaz, ale jako výzva pro každého z nás. Kdo skutečně vládne našemu srdci? Je to Kristus, nebo něco jiného? Pojďme společně objevovat, co znamená uznat Ježíše jako krále ve světle Božího slova a jak tato pravda může proměnit náš život.

Pojďte s námi prozkoumat souvislost mezi jednotou a pokorou v životě křesťanského společenství. Jakým příkladem je pro nás v tomto Ježíšův postoj? Tento čtvrtek společně objevíme odpovědi!

Vánoční písně skupiny Grace To You (Milost pro Tebe) nás naladí a inspirují k pokojnému prožití svátků pokoje. Slovem bude provázet kazatel Petr Coufal.

Evangelium podle Matouše nezačíná idylickým popisem jeslí v Betlémě ani zpěvem andělského chóru. Místo toho nám nabízí rodokmen Ježíše Krista – pasáž, kterou možná při čtení spíše přeskakujeme. Tento rodokmen však zahrnuje čtyři matky, které bychom v genealogii vznešené osobnosti možná nečekali. Nebo snad ano?

Pojďme společně objevit, jak může Bůh proměnit naše životní výzvy v příležitosti ke svědectví a růstu. V oddílu Filipským 1:12–24 nám apoštol Pavel ukazuje, že i uprostřed utrpení můžeme nalézt radost a smysl, když svůj pohled zaměříme na Krista. Přijďte se inspirovat k životu plnému důvěry, odvahy a radosti, bez ohledu na okolnosti!

První adventní neděle nám připomíná příchod světla do temnoty – Ježíše Krista, který je nadějí pro tento svět. Vycházejíc z prorockých slov Izajáše 9, budeme rozjímat nad tím, jak Boží světlo proměňuje lidské životy a přináší nový začátek. Tento obraz nového života a Boží milosti bude zvláště aktuální při radostné události křtu, kdy budeme svědky přijetí tohoto světla do srdce člověka.

Apoštol Pavel zřejmě poměrně čerstvě sedí ve vězení a píše dopis do církve ve Filipech, která mu z různých důvodů hodně přirostla k srdci. Dnes nestihneme probrat jen úvodní pozdravy, ale i z nich se můžeme leccos naučit. Podíváme se tedy, za co Pavel děkuje, čím si je jist a za co se modlí – abychom třeba aspoň o trochu lépe pochopili, na čem záleží.